Jazykové pobyty aneb jak se hruška byla vzdělávat - Londýn 2015 - část druhá

19. září 2016 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
***
4. Aktivity a výlety
Také v Londýně byly neodmyslitelnou součástí programu dopolední/odpolední a večerní aktivity a také nějaké ty výlety mimo něj.
Upřímně jsem za celý pobyt snad nebyla ani na jedné z večerních aktivit, ale dle nástěnky to byla opět klasika v podobě disco večera, sportů, filmů,… Tímto bych tedy chtěla poděkovat nejen staffu od Embassy, že mi s neúčastí na těchto akcích nedělali problémy, ale také hlavně naší delegátce, která to (i když občas asi s nelibostí) také tolerovala. Introvert ve mě byl proto nadmíru spokojen a radši si šel dřív lehnout (a to třeba s knihou nebo seriálem po boku).


Naopak na denní aktivity jsem se těšila, protože šlo o poznávání Londýna zase trochu jinak. Pravda, první den jsem absolvovala Westminsterskou trasu už pošesté (jediné, co bylo při každém jejím absolvování jiné, byl akorát tak čas na Elizabeth Tower = Big Benu), ale od úterý se už rozjely návštěvy nejrůznějších míst a to bylo teprve ono. Některé jsem sice už absolvovala předtím (Tower of London, London Eye, loď po Temži), ale jsem z těch lidí, kterým když se naskytne šance, tak to rádi zažijí znovu. Na druhou stranu toho pro mě bylo i spoustu nového.
(pro zvětšení fotky klikněte)

V úterý to kupříkladu byla návštěva Přírodopisného muzea, ve čtvrtek Tower Bridge z kapku jiného pohledu než je běžný a to z jeho vnitřku (kde vás hned na začátku přizabije stoupání po schodech, ale mě osobně to bylo vynahrazeno tím, že jsem poprvé viděla se tento most otevírat a to rovnou pěkně z vršku) a další. Některý program jsme si i s naší skupinou vytvořili sami, což kupříkladu bylo právě večerní London Eye, večerní procházka centrem, návštěva The London Dungeon a další.
Večerní London Eye byla krásná podívaná i přes mírný déšť, ale upřímně se mi do paměti spíše zapsaly události kolem aneb když začne pršet, dva kluci se vám schoulí spolu s vámi pod jeden deštník a takhle společně jdete na špičce skupiny, bavíte se u toho, až zjistíte, že ta skupina za vámi už jaksi není. Ale pak jsme je zas díkybohu našli a zábava tak mohla pokračovat dál až na ubytování.
Večerní procházka centrem - to je událost, jež mi byla vryta do paměti. Konala se druhý týden ve čtvrtek a malá skupinka nás Čechů se vydala do centra, konkrétně tedy do Covent Garden, kde sice už tou dobou pomalu zavírali, ale pár obchodů jsme ještě stihli. U mě to například bylo papírnictví Paperchase, kde jsem nakoupila obrovskou zásobu přání ke všem narozeninám a dokonce i k výročí rodičů. Akorát jsem litovala, že musím skončit jen u toho, protože ty balicí papíry, notesy, obálky, z toho člověk dostával mdloby.
Každopádně po tomto krátkém shoppingu jsme se vydali procházkou na náměstí Trafalgar (to bylo kolem deváté), kde jsme následně dostali rozchod (tuším do půl jedenácté). Já se z Trafalgaru vydala přes Haymarket (kde se nachází divadlo Her Majesty's aneb domov muzikálu The Phantom of the Opera) k Piccadilly a dále do jedné italské restaurace u Čínské čtvrti, kam jsem s rodiči zavítala rok předtím před představením muzikálu Les Miserables (Bídníci). Tam jsem plánovala zajít si z nostalgie na večeři a tak jsem tak i učinila.
Čas nějak uběhl a já se odtamtud pomalu vydala na Piccadilly Circus, kde se naše skupina měla sejít. Sraz se nakonec posunul až na jedenáctou hodinu a já si aspoň chvíli poseděla pod Erosem. A právě tenhle moment mi přišel jako jeden z nejlepších, protože jsem seděla sama uprostřed jednoho z nejrušnějších míst v celém Londýně a to v jedenáct hodin večer. Nevím, jestli tohle někdo pochopí, přeci jen jde o takový můj osobní pocit v rámci situace, ale přišlo mi to naprosto úžasné. I když kolem mě (i takhle pozdě v noci) běhalo neskutečné množství lidí, měla jsem jednoduše pocit, že jsem se nějak sama zastavila a vychutnávala si to. Přemýšlela jsem nad tím, jaké štěstí jsem dosud měla, že jsem v tomto (pro mě úžasném) městě už pošesté a prostě nějak tak celkově…
The London Dungeon - už ani nevím, kdo s tímto nápadem přišel, každopádně bylo vůbec těžké se dovnitř dopracovat. Embassy nám totiž slíbila rezervaci lístků, která však při naší první návštěvě nějak nevyšla a tak jsme strávili odpoledne procházkou po nábřeží Temže plném nejrůznějších vystoupení pouličních umělců.
Druhý pokus už vyšel a díky němu jsem zjistila, že jsem opravdu neskutečný strašpytel, takže opět poděkování klukům za uklidňování mé osoby po skoro celou dobu této atrakce. Dál bych tuto návštěvu radši nekomentovala, ale rozhodně, pokud máte šanci, zkuste si ji…
Vlastní program jsme si s naší skupinou udělali i v neděli, kdy byl opět volný den (případně ale s nabídkou nějakých výletů) a konala se pouze večerní aktivita. Náš program začal na nádraží King's Cross, známého z Harryho Pottera, kde se právě nachází i onen vstup na platformu 9 3/4 u kterého se můžete nechat vyfotit. Dále jsme pokračovali směrem k dalšímu místu spojeném s literární postavou a to do Baker street 221B Sherlocka Holmese. Tam jsme se dostali alespoň do obchůdku, protože při pohledu na frontu, bychom tam stáli asi doteď.
Procházkou jsme se dostali k dalšímu slavnému místu, které není pro změnu spojeno s literaturou, ale hudbou a to k Abbey Road skupiny Beatles, kde několik členů naší skupiny jednoduše muselo udělat svou parodii na onu známou fotku. Byl docela rušný provoz, ale díkybohu jsme z tohoto místa odcházeli opět v plném počtu a to ve směru Oxford street a Regent street aneb k nakupovací části našeho programu…
(pro zvětšení fotky klikněte)

Aktivity v Londýně tedy byly velmi pestré a opět byly i zpestřeny dvěma velkými sobotními výlety. První se odehrál ve městě Brighton, kde jsme viděli bývalý královský palác z počátku 19. století, navštívili Mořský svět a celkově se po tomto městečku prošli a dýchali mořský vzduch. A pravda taky něco nakoupili, já nemohla vynechat návštěvu knihkupectví a tak jsem si z Brightonu následně odvážela úlovek, který mi dělal společnost po večerech až do konce pobytu.
(pro zvětšení fotky klikněte)

Destinaci našeho druhého velkého výletu jsme si mohli jako skupina vybrat a bylo to rozhodování ohledně dvou velmi zajímavých měst. Což myslím trošičku s podtónem ironie. Napadlo někoho, která dvě města to byly? Takže? Hlásí se někdo? Tak já vám to tedy povím. Samozřejmě se jednalo o Oxford a Cambridge, mě již tak velmi dobře známá města. Nakonec volba padla na Cambridge (tady si dovolím trošku jízlivou poznámku, nakonec vyhrála z toho důvodu, že je tam prý víc Primarků = řetězec obchodů s levným oblečením) a já se tak vrátila po dvou letech zpět na místo, kde to všechno začalo.
Po krátké komentované procházce jsme dostali rozchod a moje nostalgické srdíčko s myslí se vydalo na obhlídku známých míst. Prošla jsem si nákupní centrum s tím úžasným obchodem na gumy všech tvarů, došla na Parker's Piece aneb na místo, kde byl náš meeting point a odkud jsem volala s rodiči díky Wi-fi hotelu hned vedle (aspoň jsem se dozvěděla, že teď už bych měla s připojením smůlu) a cestou zpátky došla i na Malcolm street, kde jsem předtím bydlela. Prostě to byl krásný vzpomínkový výlet a mě bylo už v ten okamžik docela líto, že za rok se už na pobyt znovu nevydám…
(pro zvětšení fotky klikněte)

5. Moje skupina a delegátka
Jak jsem již na začátku psala, na tento pobyt jsem odjížděla po velmi náročném roku ve škole a tak jsem chtěla mít svůj vlastní klid. Navíc po předchozích dvou zkušenostech z pobytů jsem věděla, že ani delegátka ani skupina mi nikdy až moc nesedly a tak jsem v Londýně nečekala žádnou změnu. Čekal mě však naprostý opak…
Už samotná delegátka byla jiná, tentokrát se nejednalo o holčinu z kanceláře Student Agency na kterou padl los, aby s námi jela, ale o osobu mimo S. A., což jak jsem zjistila, bylo ohromné pozitivum. Byla to mladá cestovatelka Verča, která měla tenhle pobyt jako v podstatě takovou brigádu a celkově byla hodně taková free, takže nejela podle rozpisů a tabulek. Díky tomu jsme nejen naplánovali několik akcí mimo Embassy, ale i celkově přístup k nám byl uvolněnější. Sice se moje povaha a introvertismus trošku s její náturou občas srážel, ale i přesto to byla nejlepší delegátka ze všech tří pobytů.
A k té mojí skupině. Protože je možnost, že se tohle k někomu z nich dostane, tak bych ráda jednala na rovinu a proto hned takhle na začátku přiznám, že jsem je odsoudila dřív, než jsem je řádně poznala. Ano, jsem prostě introvert žijící spíše mezi dospělými lidmi a tak mi jsou některé věci teenagerů jednoduše k nepochopení, navíc ve spojitosti s tím, že nejsem typická girl, je to občas daleko horší…
Samozřejmě můj odtažitý přístup od samého začátku je v klidu nenechal a tak se za pár dní odhodlali mě oslovit, načež dostali odpověď ve smyslu výše psaném. I přesto to dál zkoušeli a já se nakonec nechala "udolat" a upřímně teď jsem za to ráda. Ano, v té naší skupině byli lidi, co mi sedli víc/míň, s některými jsem se do řeči moc nedávala, s některými tomu bylo naopak. Pokud to ale vezmu kolem a kolem, byla to nejlepší skupina ze všech tří pobytů a hodně asi udělalo i to, že jsme spolu relativně trávili dost času. A taky to byla jediná skupina, se kterou jsem se na letišti v Praze loučila a nevzala jen kufr z pásu a nevyrazila vstříc rodičům.
A proto, pokud mi teď opět dovolíte, pár vzkazů.
Dominiku, jsi neskutečný blázen, ale prosím tebe, zůstaň takový, protože je to jednoduše k nezaplacení. Hodně štěstí na studiích v Londýně!
Ondro, děkuju za rozhovor pod London Eye, za psychickou podporu v The London Dungeon a tak celkově.
Filipe, doufám, že se situace z vršku London Eye nějak vyřešila a máš se dobře.
Anet, doufám, že pořád zachováváš svůj hudební styl a tvoje profilovky na FB jsou pořád nápadité a zajímavé (alespoň dle mého).
Nechci tento článek prodlužovat až do nekonečna, takže tímto ještě dál zdravím Liu, Simču, Tatianu, Pavlu, Markétu, Verču a další.

Tak to by bylo celkové zhodnocení mého třetího a zároveň posledního jazykového pobytu v Londýně aneb kam věta - "Mami, bude mi patnáct.", jednu hrušku dostala.

PS:
A protože se tímto článkem uzavírá celá série, ráda bych udělala malé shrnutí na závěr.
1. Možnost
Pokud se vám naskytne možnost jet někam do zahraničí, ať už na jazykový pobyt anebo jakkoli jinak, skočte po ní, protože vám přinese nevídané věci.
2. Který pobyt z těchto tří doporučuji?
Tak to těžko říct, přeci jen jsem trošku zvláštní odrůda hrušek a tak doporučuji si přečíst všechny články k pochopení mé situace a třeba vám to k případné volbě pomůže. Já osobně bych se vrátila kvůli učiteli do Oxfordu, ale jinak to na plné čáře vyhrává Londýn. Na druhou stranu záleží, jestli si hned napoprvé troufnete do tak velkého města.
3. Rezidence x hostitelská rodina
Za mě jednoznačně rezidence, člověk má zajištěné místo, které bývá dobře dostupné a nemá tak starosti kolem. Já jsem navíc člověk introvertní, takže oceňuji možnost se zavřít a mít o vše postaráno. V hostitelské rodině totiž hodně záleží na tom, jakou tu rodinu dostanete, a to člověk bohužel neovlivní.
4. S jakou organizací jet?
Já mám zkušenosti se dvěma a jednoznačně doporučuji Embassy, která se snaží mít ve všem určitý řád a pořádek.
5. Poděkování
Tímto bodem bych chtěla poděkovat všem za přelouskání tohoto extra dlouhého článku a i případně jeho bratrů ohledně Oxfordu, Cambridge a toho, jak to všechno vlastně začalo. Děkuji!

Máte nějaký bližší dotaz k pobytu v Londýně? Napište mi!

Využijte komentáře pod článkem, email - zapiskyjednehrusky@seznam.cz anebo mou FB stránku ZDE. Mrkající

***************

Článek o pobytu v -> Oxfordu, Cambridge, A jak to začalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama