Londýnsko-pařížské putování 2010 - druhá část

10. června 2017 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Druhý den jsme se tedy připojili k autobusové části naší skupiny a vydali se vstříc nejznámějším místům centra Londýna. Jako první hruška uzřela krásnou gotickou budovu Westminster Abbey, kde se tradičně odehrávají korunovace, ale kupříkladu také královské svatby. Ta poslední se odehrála zhruba po deseti měsících od výše zmíněného momentu a jsem si jistá, že každý čtenář ví, o jaké svatbě mluvím. Dvacátý devátý duben roku 2011 patřil sňatku prince Williama s Catherine Elizabeth Middleton. Člověku se ani nechce věřit, že už je to tak dlouho. Ale to nic, pokračujme dál…

Na prohlídku bylo bohužel zavřeno a my se tak kratičkou procházkou dostali k další asi nejfotogeničtější a nejprofláklejší budově Londýna - k Big Benu. Tedy spíše k Elizabeth Tower, ale upřímně, zvon nezvon, pro každého je tahle hodinová věž Big Benem. K ní samozřejmě patří Westminsterský palác, který jsme cestou obešli a taktéž ho zdokumentovali na naše fotografická zařízení.

Posléze nás čekala procházka po Whitehalu a zastávka u obrovského černého plotu aneb u vstupu do Downing street. Známé číslo deset jsme zahlédli pouze velmi letmo a tak jsme pokračovali na Horse Guards Parade kam jsme dorazili přesně včas na střídání královských stráží. Po skončení jsme přešli silnici a ocitli se v St James's Park. Ten jsme prošli a dostali se k oficiálnímu sídlu britského panovníka, tedy k Buckinghamskému paláci. U něho se již přímo městnaly hromady lidí, protože právě začínala výměna stráží, ta alespoň dle údajů na fotkách trvala necelou hodinku. Představte si pod tímto střídáním takovou malou vojenskou přehlídku. Průvod vojáků (někteří na koních) s hudebním doprovodem zařízeným vlastní vojenskou kapelou. Během toho všeho si můžete velmi důkladně prohlédnout dle mého krásné, ale hlavně tak typické uniformy královské gardy. A to včetně těch vysokých černých čepic, které já bych tedy asi na hlavě mít nechtěla…

Náš další program sčítal opět další procházku a to tentokrát po navazujícím parku jménem The Green Park, odkud jsme pak přešli do asi nejznámějšího parku Londýna - do Hyde Parku. Ten jsme prošli, dá se říct po jeho okraji a dorazili jsme ke Speakers's Corner, což je veřejné prostranství, kde je povoleno se vyjadřovat k čemukoli. Nikdo z naší skupinky si ale zařečnit nezatoužil a tak jsme zvolna pokračovali na Oxford street. Tu jsme krátce prošli a udělali si zastávku v obchodním domě Selfridges (druhý největší obchodní dům ve Velké Británii, otevřený v roce 1909). Nešlo ani tak o zastávku nakupující (i když možná někdo něco stihl, nepamatuji se), ale hlavně o zastávku měchýř uvolňující. Proto když bylo u všech vykonáno potřebné, pokračovalo se dál…
S dalším postupem cesty si upřímně nejsem moc jistá, paměť mi v tomto momentu vynechává a fotky bohužel taky moc nápomocné nejsou. Našla jsem však dva názvy ulic a podle nich jsem naši trasu alespoň odhadla. Z obchodního domu jsme tedy zřejmě museli pokračovat na křižovatku ulic Oxford a Regent. Právě druhá jmenovaná tvoří jednu z hranic městské čtvrti Soho. Tu jsme prošli a dostali se k dalšímu známému místu Londýna, tentokrát však kapku modernějšímu. A tím je Piccadilly Circus, dopravní uzel a náměstí se známou sochou Erose, ale hlavně s obrovskými neonovými reklamami umístěnými na severních budovách. Předpokládám, že si každý teď v hlavě vybavil ten známý záběr a my se tak můžeme opět posunout dál.
Pokud se z Piccadilly vydáte po Coventry street dojdete k náměstí Leicester Square, kde se často rozbaluje červený koberec aneb je to místo premiér všemožných slavných filmů (během všech mých návštěv jsem bohužel na žádný neměla štěstí). Odtud je pak, co by kamenem dohodil, vstup do londýnského China Town. Ten poznáte nejen díky zdobené bráně, ale také možnosti ochutnat čínské speciality doslova na každém rohu (spíše tedy v skoro každém domě, který míjíte).
Odsud naše další kroky vedly trošku zpátky a to na náměstí Trafalgar. Tam můžete nalézt spoustu zajímavostí a to například Národní galerii, Nelsonův sloup (obklopený fontánami a lvy; byl postaven na památku admirála Nelsona, který padl v bitvě u Trafalgaru v roce 1805), kostel St Martin's-in-the-fields a další. Za zmínku stojí i proměnlivá socha aneb čtvrtý podstavec na severozápadním rohu náměstí. Ten byl původně určen pro sochu Viléma IV., ovšem došly peníze a realizace neproběhla. Následně probíhaly nejrůznější spory o tom, která socha by toto místo měla obsadit, a nakonec se usneslo, že se socha bude po určité době měnit. Od roku 1999 se tedy instalace mění a při naší první návštěvě se jednalo o loď Victory v láhvi od autora jménem Yinka Shonibare.
Trafalgar byl mimo jiné i závěrečnou destinací našeho londýnského pochodového cvičení tohoto dne a tak nás v jedné boční uličce následně vyzvedl autobus a my se vydali vstříc našemu hotelu.

Třetí den byl pak ve znamení královských sídel Anglie. První nás čekala prohlídka Hampton Court. Tento původně královských palác je asi nejvíce spojen se jménem Jindřicha VIII. Tudora, který si ho přivlastnil kolem roku 1525. Nechal zde postavit poslední velkou středověkou aulu či tenisový kurt. Celkově má toto místo bohatou historii, protože prošlo jak rekonstrukcemi, tak bohužel i demolicemi. Díkybohu se zmíněné stavební změny odehrály v opačném pořadí, než jsem je napsala a tak se v dnešní době můžeme pokochat prohlídkou všemožných pokojů a místností. K tomu všemu má Hampton Court i krásné zahrady se světoznámým labyrintem rozprostírajícím se na ploše 1300 metrů čtverečních.

Druhým sídlem pak byl Windsor, který asi zná opět skoro každý. Jedná se o druhý největší a také nejdéle soustavně obývaný hrad zabírající plochu kolem 45 000 čtverečních metrů. Upřímně je to krásné místo, které naprosto uhranulo moji mámu, takže při jedné z dalších cest jsme ho navštívili ještě jednou. Opět jsme tedy okoukli všemožné prostory a výstavy a ve zbytku času jsme se vydali i na obhlídku okolí. Samozřejmě, že všude byla hromada obchodů a tak jsme také do jednoho zašli. A to do konkrétně nám Čechům už také poměrně známého Marks&Spenceru. Tuším, že tehdy se k nám už také dovážely různé pochutiny této značky, ale je pravda, že ta obrovská nabídka nás tam tehdy kapku zaskočila.
Po občerstvení "marksandspencerovými" sendviči jsme se vydali procházkou do Etonu, což je městečko poblíž Windsoru. Sídlí tu známá chlapecká kolejní škola Eton College, kde studovalo doposud 19 premiérů a hlavně princové William a Harry.
Následně jsme se opět vrátili do Windsoru a ještě prošli pár míst. A tím jsme zakončili náš třetí den, než se však přesuneme k tomu dalšímu, zmíním jeden, dle mého, zajímavý fakt. Z mých předchozích článků jste už možná vycítili, že jsem fanynka letadel a právě těch si člověk ve Windsoru může užít skoro nepřetržitě. O pár kilometrů dál se totiž nachází letiště Heathrow…

Přejděme tedy ke čtvrtému dni, kdy jsme se opět přesunuli blíže do centra. Náš den začal prohlídkou královské observatoře v Greenwichi. Jak mnozí z vás opět jistě ví, jedná se o domov nultého poledníku. Proto kromě prohlídky celého objektu byla v plánu i fotografie aneb jedna noha na západ a druhá na východ.
Posléze jsme se procházkou dostali k Národnímu námořnímu muzeu, které jsme pouze zdokumentovali na fotografický materiál a vydali se dál. Po letech tyto fotky velmi oceňuji, protože kdo mohl tušit, že o tři roky později toto místo rozmlátí Thor s Malekithem. Ale to je spíše poznámka pro fandy marvelovských filmů…

Vlakem pak naše skupinka dojela z Greenwiche k další historické památce Londýna, k Toweru. Opět asi nemusím moc představovat, že? Palác a pevnost Jejího veličenstva, kde si člověk může prohlédnout opět různé expozice, vyfotit se s Yeomen Warders (oficiální název beefeaterů), zkouknout nějakého toho krkavce se zastřiženými křídly (přeci jen kdo bych chtěl konec pro celé království, že?), ale také hlavně na vlastní oči vidět britské korunovační klenoty (možná trošku inspirace pro ty naše, nemyslíte?). Tedy pokud je zrovna nemá po ruce královna či Moriarty (fanoušci Sherlocka, jste tu?).
A když člověka Tower již omrzí, může z něj odejít a přejít na focení další londýnské dominanty nebo možná spíše dominant? To asi nechám na každém z Vás. Tower Bridge, HMS Belfast, City Hall, stačí si vybrat.
Následně jsme pokračovali další prohlídkou City of London aneb prošli jsme kolem památníku Velkého požáru Londýna (Monument - 62 metrů vysoká věž s vyhlídkou; požár se odehrál od druhého do pátého září 1666), dále kolem Bank of England až jsme se dostali k poslední zastávce - ke katedrále sv. Pavla. Jedná se o katedrálu anglikánské církve a zároveň jde o sídlo londýnského biskupa. Během výše zmíněného požáru byla poškozena a na její rekonstrukci se podílel Christopher Wren, jenž je zároveň i autorem návrhu pro památník.

Jak jsem již zmínila, byla to naše poslední zastávka, ale nakonec tomu tak nebylo. Nevím přesně z jakého důvodu (asi se autobus nemohl dopracovat do těchto míst), ale dle fotek jsme nasedli na doubledecker a další zastávkou bylo London Eye. Tam se nám naskytla šance jít na něj, ale ano, musím se takto veřejně přiznat, zpanikařila jsem (teď se už ale můžu pochlubit, že jsem na něm byla dvakrát) a místo toho rodiče odtáhla na Baker street (ulice neodmyslitelně spojená s postavou detektiva Sherlocka Holmese z děl sira Arthura Conana Doyla), kam jsme dorazili těsně před zavíračkou, takže to jistil alespoň nákup suvenýrů. Tímto bych se jim ráda omluvila za stres, co jsem jim tímto výmyslem přivodila (a taky asi za to, že tam pak museli ještě nejméně dvakrát v následujících letech). Z Baker street jsme pak ještě zašli pro pár fotografií k Madame Tussauds a kolem sochy Sherlocka jsme opět zapluli do metra a vyrazili po hnědé lince Bakerloo na stanici Charing Cross aneb na náměstí Trafalgar. Tam jsme počkali na zbytek skupiny v autobuse a následně vyrazili zpět do hotelu.

Další den byl již dnem odjezdovým a řeknu vám k němu takovou vtipnou "souhru událostí". Během celého našeho londýnského pobytu bylo krásné počasí, slunce svítilo, ale jen, co jsme nasedli do autobusu, začalo pršet. Češi si zřejmě hezké počasí dovezli a následně tedy zas odvezli. Ale teď tedy již konkrétněji k událostem toho dne…

...

Pokračování vyjde v neděli 18. června.

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 10. června 2017 v 19:54 | Reagovat

Moc pěkný článek, moc bych se tam někdy chtěla podívat, Londýn mě vždycky lákal...

2 Pear Pear | E-mail | Web | 10. června 2017 v 21:53 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za pochvalu. ♥
Nedivím se, lákal a láká mě dál. Přeji ať se jednou povede. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama