Petrohradsko-moskevské putování - čtvrtá část

12. srpna 2017 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Ráno následovala očista a v půl osmé ta velkolepá snídaně. V průběhu jsme opět vše zabalili a připravili se k výsadku v Moskvě. Tam jsme dojeli kolem čtvrt na devět. Jízda vlakem byla věc, na kterou se Hruška z celé cesty těšila asi nejvíc a absolutně nezklamala. Jedinou "nevýhodou" našeho VIP kupé bylo to, že šlo o druhý vagon a my tak museli přejít celý perón, než jsme se připojili ke zbytku skupiny u vagonu tuším dvanáct třináct.

Poprvé jsme se také potkali s naší moskevskou průvodkyní paní Irinou. Ta nás na rozdíl od Moskvy mile přivítala, Moskva se totiž rozhodla dělat drahoty a přivítat nás deštěm a o to více nepříjemnou zimou.
Po nasednutí do autobusu jsme se vydali na okružní jízdu po této megalopoli s více jak dvanácti miliony obyvatel (i když prý ani primátor neví jistě, kolik je tu lidí). Nebudu vám popisovat vše, co jsme viděli, protože upřímně si to nepamatuji a navíc toho bylo takové nepřeberné množství, že by tento článek měřil kilometr.
Naše jízda začala ve čtvrti nádraží, kde se nacházejí rovnou tři (aspoň tedy doufám) - Leningradské (tam jsme přijeli), Kazaňské a Jaroslavské (odkud začíná Transsibiřská magistrála - 9 288 kilometrů).
Následně jsme projeli centrum včetně nejznámějšího Rudého náměstí, aneb málem došlo k převrácení autobusu, jak jsme se všichni nahrnuli na jednu stranu s cílem ukořistit fotku.
Cesta nás posléze zavedla na vyhlídku, která i přes deštivé počasí nabídla pohled na velkou část Moskvy, kousek jsme pak následně měli projet. Taky jsme na této vyhlídce dostali varování před lidmi v kostýmech, kteří se s vámi velmi rádi vyfotí, ale následně se nedoplatíte. Proto když se k nám začal hnát na první pohled mírumilovný Mickey Mouse bylo mu paní Irinou pohrozeno zavoláním policie.
Na druhé straně, než byla vyhlídka, se tyčila další známá budova Moskvy a to Lomonosovova Univerzita. Kolem ní jsme pak posléze jeli (tedy až po nezbytné toaletní pauze aneb i v Moskvě znají turecký záchod) a to dle všeho i přes zákaz vjezdu. Nejvíc nás ale pobavilo, když jsme u univerzity uviděli jediné stojící auto široko daleko a jako náhodou to byl Rolls-Royce. Taky bych si na vejšku nechala něco takového líbit…
Dalším místem, které stojí za zmínku je Moskva-City, což je moderní obchodní čtvrť mající připomínat London-City. První stavby začaly vznikat již v devadesátých letech a se stavbou se pilně pokračuje dál. Dle Wikipedie se zde nachází i nejvyšší budova Evropy - Věž Federace (374 metrů). Mě osobně ale zaujala Věž Evoluce, která je prý inspirována plastikou Auguste Rodina jménem Polibek, mě osobně ale připomíná stočenou dvoušroubovici DNA.

Od naší okružní jízdy (kterou jsem chvílemi upřímně proklimbala, protože za oknem déšť, v autobuse teplíčko, nedalo se nic dělat) se přesuneme dál a to do Státního muzea výtvarných umění Alexandra Sergejeviče Puškina, kde nás čekala prohlídka a to hlavně egyptských sbírek, posléze antických a nakonec nějaké ty další obrazy a sochy z pozdější doby. Přiznávám, že jsem se kapku nudila, protože mám sice Egypt ráda, ale jak jsem již zmínila jednou, mám radši styl "kouknu, přečtu, jdu" než se zastavit u každého exponátu a poslouchat dlouhý překládaný výklad. Proto jsem od skupiny odbíhala a zkoumala na vlastní pěst.
Kromě kanop a sarkofágů jsme pak tedy mohli vidět kopii Michelangelova Davida či obrazy Rembrandta (Portrét stařeny), Rubense a dalších. Naše skupina ale celkově moc galerijní nebyla, takže volný čas byl velmi krátký a my se tak mohli vydat k našemu hotelu.

Ten se nacházel na ulici Neglinnaja (dle stejnojmenné řeky, která teče pod povrchem) asi patnáct minut od Rudého náměstí a nesl jméno Petr I. V Petrodvorci jsem si připadala jako ve Versailles, v tomto hotelu jak v New Yorku. Nevím proč, ale vyvolával ve mně takový pocit. Vyšší starší budova s výrazným štítem a nápisem otel s měkkým znakem. Uvnitř portýři v čepicích a velmi takový honosný styl, který pak pokračoval i v pokojích.

Moskva se za okny stále předváděla pomocí vydatných srážek a tak po ubytování došlo ke změně programu. Místo poznávání města jsme tak měli volno, které jsem já osobně strávila zachumlaná v županu a dekách na pokoji. Ano, někomu se to asi bude zdát jako promarněný čas, když je člověk v zahraničí, ale vzhledem k tomu, že jsem osoba značně náchylná k nemocem a už takhle mi ledviny a močový měchýř trošku dávaly nesouhlas se zimou, jsem se radši rozhodla neriskovat, zvláště když déšť celé odpoledne neustával. Táta se však po krátkém odpočinku rozhodl přeci jen vydat na Rudé náměstí a okouknout místní suvenýry (hlavně kvůli dvěma slíbeným pohledům). Když se vrátil, nebyl sice zmoklý jako slepice, ale místo něj to odnesl deštník, kterému se zlomilo jedno z ramen. A mimochodem ani jeho suvenýrová mise se neukázala býti úspěšnou.
Večer jsme se následně vydali na večeři, která se netradičně odehrávala naproti recepci (restaurace byla zavřená z důvodu popsaného dále) a byla doprovázena klavíristou. Celkový dojem akorát rušila probíhající svatba, ze které zněly trošku současnější a hlasitější songy.
Večeře byla čtyřchodová, kdy prvním jídlem byl ve formě studeného předkrmu bramborový salát. Takže až mi někdo bude někdy vyprávět, že bramborový salát není řádné jídlo samo o sobě, tak je. Nebojte, další chutě vám aktuálně již vytvářet nebudu, jen jsem si udělala pro sebe takovou drobnou salátovou poznámku.
Mimochodem jsme u večeře seděli s velmi milým slovenským párem a došla řeč i na tento blog, takže pokud sem zavítali a třeba i čtou tento článek, ráda bych je tímto pozdravila.
Po večeři následovala sprcha a čerpání sil na další akční den. Ten jsme odstartovali na Rudém náměstí, které je považováno za centrum celého města (a prý i samotného Ruska). A přiznejme si, kdo by ho neznal. Kreml, GUM, chrám Vasila Blaženého a i Leninovo mauzoleum - to všechno jsou ikonické stavby patřící k Moskvě.
Jako první na fotografický "paškál" přišel chrám Vasila Blaženého, který byl postaven v letech 1555 až 1560 na příkaz Ivana Hrozného. Tato významná památka, mě osobně připomínající zmrzlinu, má symbolizovat spojení Ruska s Evropou a Asií. Celkem jde o osm samostatných kostelů, které symbolizují jednotlivé dny během bojů o Kazaň (celkově je chrám spíše památníkem vítězství a zabrání Kazaně moskevskými knížaty v 16. století). Do interiérů jsme se bohužel nedostali, ale řekla bych, že to nejhezčí a nejznámější je stejně vidět na první pohled z venku.
Pokračovali jsme tak dál a pomalu došli až do středu Rudého náměstí. Odkryl se nám tak výhled na všechny ty ikonické stavby, které si teď pěkně popořádku rozebereme (kromě Kremlu, přijde na řadu později).
Jako první bych zmínila ruskou verzi pyramidy aneb Leninovo mauzoleum. Nevím z jakého důvodu mě tato stavba tak fascinuje, ale asi je to použitým materiálem mezi který patří např. mramor, červená žula, porfyr či černý labradorit. A otevřeně si přiznejme, že mě mimo jiné fascinuje i to co je uvnitř aneb nabalzamované tělo zakladatele Sovětského svazu Vladimíra Iljiče Lenina. Nebo možná spíše to, co z něj "zbylo", protože se ohledně tohoto tématu vedou značné teorie.
Ano, toužila jsem jít k Leninovi na návštěvu, ale bohužel to stále zůstává nevyslyšeným přáním a položkou na seznamu. Proč? Jednoduše jsme to časově nestihli. Otevírací doba je úterý, středa, čtvrtek, sobota od desíti do třinácti hodin (i když dle jedné stránky to s otevírací dobou nikdy není 100%, což by vysvětlovalo, proč mám na fotce zmíněnou i neděli). My se na Rudém náměstí pohybovali v neděli v půl desáté, takže smůla (i kdyby bylo nakonec v neděli otevřeno, tak naše skupina měla daný program a museli jsme se ho držet).

Zajímavostí ještě je, že v 50. letech byl vedle Lenina vystaven i Josif Vissarionovič Stalin, který byl ale následně přesunut a je pochován o kousek dál u Kremelské zdi společně s dalšími státníky (např. Leonid Iljič Brežněv) a známými osobnostmi (např. Jurij Gagarin).
Přesuneme se k moskevskému "Harrodsu" tedy ke GUMu. Státní obchodní dům, jak by zněl doslovný překlad, se nachází naproti mauzoleum a jedná se o třípatrovou budovu s několika galeriemi propojenými speciálními mostky. Říká se, že díky velkému množství obchodů se dá koupit v GUMu všechno od špendlíku po lokomotivu. Tak lokomotivu jsem tam neviděla, ani po ní nepátrala, ale třeba tam nějaký obchod s katalogy je. Typy obchodů jsou totiž velmi různorodé, najdete zde obchody ideální pro Carrie ze Sexu ve městě = Manolo Blahnik, Jimmy Choo, obchody světoznámých značek typu Prada, Versace, Burberry, Louis Vuitton či Hermés, ale také "obyčejné" obchody se suvenýry či jídlem.
Otevřeno je od desíti do desíti a tak vám jistě dojde, že při naší první návštěvě Rudého náměstí toho dne, jsme se dovnitř nepodívali. Ale odpoledne jsme ho s tátou měli možnost projít, ale o tom ještě bude řeč.

Dále můžete na Rudém náměstí ještě najít chrám Ikony Matky Boží Kazaňské či Státní historické muzeum. Posuňme se však v programu zase o kousek dál…

***

Pokračování vyjde 14. srpna. Tedy za dva dny. Mrkající

↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 15:34 | Reagovat

Čoveče Moskva ti přichystala úplně tematické přivítání a ty si stěžuješ ... naprosto mne na chvíli odrovnala poznámka o primátorovi. A pak mi chyběly fotky, takže jsem co chvilku mačkala Ctr+C - Ctrl+V do vedlejších oken, abych si řádně prohlédla, co popisuješ... Dějepisu Ruska jsem totiž moc nedala (vlastně všemu, co je dál od WW1... jsem lump). Takže pro mne dost poučný článek :)

A jinak jsem také typ, že chodím, koukám a čtu jen něco ... Nucené poslouchání výkladu by mne asi zabilo. Na zámcích to zvládám, ale to je max hodina, více bych asi nedala.

Jo a hotel ... Já jsem na to asi uchyl, ale zbožňuji využívání hotelového pokoje. Zavinout se do ručníku nebo županu po hoooodně dlouhé sprše... Válet se v posteli nebo na gauči ... Magor no. Obzvláště když by pršelo ... Jééé...

2 Pear Pear | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 15:42 | Reagovat

[1]: [1]: Tak bez stěžování by to nebylo ono. :D Bohužel fotky radši dělám tímhle způsobem, jinak by ten článek měl kilometr no. :/ Ale jinak jsem tedy ráda, že z historické stránky je to dobré. :)
Já se málem uzívala k smrti, chvílemi to bylo prostě až moc dlouhé. :D
Tak jsem ráda, že nejsem sama. :D Teď se taky těším, protože si chci naplno užít vanu, kterou mám jinak míle vzdálenou. Tak teď jen doufám, že nebudu mít pokoj se sprchou. :-D

3 Niké Niké | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 18:18 | Reagovat

Krása! Do Moskvy jsem se vždycky chtěla podívat, tak snad se mi to někdy poštěstí :)

4 Pear Pear | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 18:31 | Reagovat

[3]: Děkuji a přeji ať se podaří. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama