Můj příběh s Queen - část první aneb jak to všechno začalo a první koncert

11. listopadu 2017 v 15:00 | Pear |  Ostatní zápisky
Článek jsem zařadila do akutálního tématu týdne z důvodu, že Queen jsou a budou mou láskou už jednoduše Navždy.

Pokaždé, když letadlo roluje na dráhu, Hruška připravuje sluchátka a IPod, aby za pár vteřin mohly naplno zahučet motory a to za doprovodu jedinečné písně Headlong od skupiny Queen.

Queen jsem objevila před pár lety značnou náhodou, kdy jsme při jedné návštěvě nákupního centra zakoupili tři CD, kdy na jednom byly ty nejlepší písně z muzikálů, na druhém písně od ABBY a na třetím právě Queen. Tenkrát započal naprosto stejný proces, jako jsem letos prodělala s Guns N´ Roses, tedy nákup CD, knížek a šprtání se těch nejrůznějších faktů. Doslova mě to celé uhranulo a za chvíli ze mě byla malá chodící Wikipedie, která doufala, že někdy uvidí zbylé členy Queen naživo. Jak jste asi pochopili, tak se tomu tak již stalo (aspoň tedy se stále vystupujícími členy) a to rovnou dvakrát, ale chtěla bych to vzít postupně.

Můj první kontakt s živě hranou hudbou od Queenů byl jejich muzikál We will rock you, který v roce 2013 vyrazil na turné a v dubnu ho čekala zastávka i u nás. Tenkrát jsem na vystoupení šla s nesmírnými obavami, protože jsem si říkala, že to bude neskutečný paskvil, ale byla ve mně i jistá naděje, protože show vznikla přímo ve spolupráci s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem.

Nejsem ten typ člověka, který by asi dokázal přehnaně kritizovat, jednoduše se mi něco líbí, je to průměr nebo jsem absolutně proti. V rámci tohoto muzikálu jsem se ocitla na té pozitivní škále, kdy příběh možná měl své mouchy, ale kolem a kolem to bylo úžasné. A hlavně ty písničky, že…

O rok později, ale přišla ještě lepší událost a to oznámení koncertního turné, kde měla své síly spojit zbylá dvojka Queen s Adamem Lambertem a to konečně se zastávkou v Praze.
Už předtím tato spolupráce fungovala (kolem roku 2012) a její prvotní oznámení vyvolalo mezi fanoušky euforické, ale i značně bouřlivé reakce. Člověk snad nemusí říkat, že Freddie byl, je a bude Freddiem a nikdo ho nedokáže nahradit.
Já osobně jsem Adama jako náhradu za legendu nikdy nebrala, přišlo mi a přijde mi, že se jedná o člověka, který ke Queen sedí a sám celou tuto možnost bere jako splnění svého snu. Ostatně sám Brian May ho označil za dar od Boha, takže pokud vyhovuje takovému formátu jako je May, tak není co řešit. A navíc díky tomuto spojení mají mladší generace šanci vidět hrát velikány a to prostě stojí za to…
Do boje o lístky na pražský koncert se tehdy tedy zapojila i Hruška a třetího října 2014 se jí to podařilo. Datum sedmnáctého února 2015 tak bylo v kalendáři označeno nespočtem vykřičníků a srdíček a vůbec nevadilo, že šlo o úterý. Hruška tam musela být za každou cenu.

Pamatuji si, jak jsem ohledně toho celého vyváděla a o to víc, když jsem poprvé naživo spatřila Briana. Víte, v aktuální době jsem zjistila, že mám asi určitý vkus na muže a to minimálně v hudebním průmyslu. Ostatně srovnejme si to - Brian = kudrnaté vlasy, kytarista vs. Slash = kudrnaté vlasy, kytarista. Oba dva neskutečně nadaní lidé. Proto přímo miluji jejich společné vystoupení na The Freddie Mercury Tribute Concert s písní Tie Your Mother Down.
Ale vraťme se zpátky do roku 2015. Tenkrát se mnou absolvoval koncert táta, kterého jsem o necelý týden později dotáhla i na Katy Perry. Doteď je na něm patrná jistá psychická újma, protože když před ním vyslovíte toto jméno nebo nedej bože někde hrají její píseň (a že to díky koncertu už pozná nebo ho na to stačí upozornit), rozzáří se mu očka a pronese větu: "Kačenka, taková barevná…" Omlouvám se ti, tati…
Queeni se mu ale líbili (hlavně z nich nemá trauma) a mně samozřejmě také. Rozhodně daleko víc než Kačenka, která sice možná dovezla show, ale hlasivky někde zřejmě zapomněla. Ostatně nejsem její fanynka (případně se omlouvám všem), takže jsem koncert spíš chtěla vidět ze zištných důvodů, že jsem jako viděla Katy Perry (a dobře, nějaké písničky se mi samozřejmě taky líbily). Ale to zase odskakuji. Hruško, soustřeď se - koncert Queen 2015.
Tenkrát jsem během koncertu udělala jednu obrovitánskou chybu. Místo toho, abych projevila svoje extrovertní a fanouškovské já, tak jsem tam hlavně seděla a natáčela videa. Sice se tak můžu chlubit tím, že mám skoro celý koncert zaznamenaný, ale o to menší jsem z něj asi měla zážitek.
Tak samozřejmě zážitek jsem měla sama o sobě přímo obrovitánský, ale ten extrovert ve mně jednoduše bušil do mříží. Proto jsem si slíbila, že až dorazí příště (doufala jsem, že se tak ještě stane), tak introvert dostane prášky na spaní a extrovert bude mít volné pole působnosti. A podařilo se mi to? Tak to se dozvíte později…
Pokud ale ještě okrajově zmíním své zážitky a vzpomínky z prvního koncertu, tak bych ráda zmínila hlavně samotný začátek show. Pódium bylo zakryté obrovskou "oponou" se znakem Queen nasvícenou světly do modrofialova. V určitém okamžiku začala světla blikat a rozezněl se úvod písně One Vision. Zničehonic se objevila nasvícená silueta Briana a v dalším okamžiku opona spadla (resp. byla v polopádu vytažena směrem nahoru). A já poprvé uviděla legendy, legendy, které jsem do té chvíle zbožňovala a znala jen díky nahrávkám a knihám. A teď tu jednoduše byli, z masa a kostí pár metrů ode mě.
Jak jsem už zmínila, vyváděla jsem kolem toho dost, ale to se Vám asi příčí s tím mým introvertním přiznáním, že? Ano, šílela jsem, ale potichounku uvnitř sebe sama. Možná jsem taky vlepila pusu tátovi, jakožto poděkování, že to v té chvíli můžu zažívat. Nejsem si vůbec jistá…
Pokud si vybavím další momenty, tak to asi jistě bude hned ten u druhé písně (mé velmi oblíbené) jménem Another One Bites The Dust. Světla blikala do rytmu a na projekci ve velkém Q, co bylo za pódiem, se objevily takové ty zvukové křivky.
Na píseň Killer Queen si Adam zase nechal donést červeně polstrované kanape se zlatými detaily, což k písni jednoduše sedělo.
Za zmínku jistě stojí i několik Freddie momentů, které provázely i letošní koncert a které byly stejně emotivní jako posledně. Ostatně ještě se zmíním.
Pro další úžasné momenty a nasátí atmosféry Vás odkážu na zhlédnutí videí (TADY). My se totiž opět posuneme dál v mém fanouškovském životě.
Ze seznamu životních přání jsem si tedy mohla koncert Queenů odškrtnout a stala jsem se díky tomu ještě větším fanouškem než předtím (pokud to tedy vůbec ještě šlo). Během následujících dvou let jsem samozřejmě Queen dále poslouchala a dokonce jsem si začala spojovat určité životní okamžiky právě s určitou jejich písní. Headlong jsem již pro odlety zmínila, ale dále je to třeba I Want To Break Free. Právě ta byla určena jakožto song pro můj maturitní ples a musím uznat, že výběr byl naprosto dokonalý. Na samém začátku se hudba pomalu stupňuje, což jsem vyplnila selfie se sálem a pak přijde to ono, kdy čekáte, odkud vyjede Freddie s luxem. Lux jsem tedy radši neměla, protože při objemu šatů a nezvyku na podpatky, bych si leda tak dala řádně "na hubu". A tak jsem jednoduše šla do rytmu a v momentech, kdy se ozvala kytara, jsem na ni pomyslně hrála. Hudba pak následně na chvilku stopne, aby se poprvé mohlo ozvat I want to break free. Nenapadlo mě nic jiného než se zastavit, přepnout do Freddieho ikonické pózy se vztyčenou pěstí a pak ono I want to break free jednoduše "zařvat". Bylo to úžasné!
Další písní je pak kupříkladu We Are The Champions, která se pro mě stala ikonickou v úterý šestnáctého května 2017, kdy jsem úspěšně složila maturitní zkoušku. Tehdy ji táta pustil přímo "na plné koule" a po celou dobu jsme se akorát objímali a brečeli (dobře já, ale i tatínkovi slza ukápla). Bohužel s námi v ten moment nemohla být máma, což působilo dost smutně…
A protože jsme se navrátili do aktuálního roku, je na čase zmínit mou cestu k druhému koncertu uskupení Queen + Adam Lambert. Informace o jeho konání se objevily zhruba v dubnu, a jakmile bylo možné lístky zakoupit, Hruška nelenila a jeden si pořídila. Sice Hruška netušila, zda se vůbec na koncert dostane, přeci jen příjímací zkoušky na VŠ byly teprve před ní (a Brno s Olomoucí je dost daleko), ale věděla, že musí udělat vše proto, aby jít mohla (rozhodně ale plán neobsahoval nic o tom, že jí nakonec zůstane jenom jediná škola v Praze). A plán se vydařil! Středa prvního listopadu 2017 tak byla pro Hrušku ve znamení Queenů.

Pokračování příště. :)


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 17:32 | Reagovat

V části o We are the champions se mi sevřelo hrdlo. Dobře napsáno. Silný song. A I want to break free, to byla oblíbená mého tatínka. Byl muzikant, hrál na klávesy, a když hrávali s kapelou cover této skladby, syntezátorové sólo bylo jeho :-D Jo, kde jsou ty časy.
Další pro mě srdcervoucí songy: Who wants to live forever, The show must go on.
A další pecky: Innuendo, I want it all, Radio Ga Ga a samozřejmě Bohemian Rhapsody.

Když tak čtu Tvůj článek, tak přemýšlím, jestli nebyla chyba nejít na koncert (odpověď: byla)

2 Pear Pear | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 18:03 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za pochvalu. :)
Tak přiznám takhle dopředu, že o Who want to live forever a The Show must go on bude ještě řeč, protože je taky beru jako své srdcervoucí songy.
Tak snad aspoň poskytnu dobrý písemný záznam z koncertu, aby se ta chyba zmírnila. ;) :D Určitě všechny možné pecky budu zmiňovat a i je různě doplňovat, některé i záznamem přímo z koncertu. :) Tak snad to trochu vyvolá zážitek jako kdyby tam člověk byl. :)

3 tema-tydne tema-tydne | Web | 12. listopadu 2017 v 14:54 | Reagovat

Hruštičko, zařazuji tvůj článek do výběru :-D

4 Pear Pear | E-mail | Web | 12. listopadu 2017 v 15:32 | Reagovat

[3]: Hruštička je moc potěšená a hrozně moc děkuje! :) ♥

5 Leník Leník | Web | 14. listopadu 2017 v 14:47 | Reagovat

Téda! Moc pěkně jsi to napsala :). Také mám Queeny moc ráda.
Těším se na článek o nejnovějším koncertu :-)

6 Pear Pear | E-mail | Web | 14. listopadu 2017 v 18:49 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že díky článku objevuji stále nové a nové fanoušky. :) Děkuji moc za pochvalu. :) Snad se budou líbit i ty dva následující. :) Rozhodně bude dost videí. :)

7 Leník Leník | Web | 15. listopadu 2017 v 8:56 | Reagovat

[6]: Ja te objevila, když jsi začala psát ,,Podevate do Londýna" :-)

8 Pear Pear | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 9:18 | Reagovat

[7]: Myslela jsem hlavně fanoušky Queenů. :) Ale děkuju, jsem i takhle ráda, že se objevují pravidelní čtenáři. :)

9 Leník Leník | Web | 15. listopadu 2017 v 12:58 | Reagovat

[8]: Ajo takhle. To jsem špatně pochopila. Omlouvám se

10 Pear Pear | 15. listopadu 2017 v 14:06 | Reagovat

[9]:  V pohodě. :) Však se vůbec nic neděje. ;)

11 Jana Jana | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 18:50 | Reagovat

Čovece, fanda nejsem,ale když hrají, jdou nahlas. Je to krásná klasika. A z toho článku na mne úplně dychla euforie strach času, kdy jse jezdila na koni a mela vášeň pro napětí atd. Nevím proč :)

12 Pear Pear | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 19:03 | Reagovat

[11]: Přesně tak, klasika, kterou ať člověk chce nebo nechce si zabrouká, zazpívá nebo pustí nahlas. :D :)
Zvláštní. :) Tak to jsem zvědavá, co dýchne z pokračování. :)

13 Jana Jana | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 19:05 | Reagovat

[12]:jinak sluchátka jsem neresila. Malej si zaslouží kvalitní muziku hned v mládí ...

14 Pear Pear | E-mail | Web | 15. listopadu 2017 v 19:11 | Reagovat

[13]: Tak to máš obrovskou pochvalu. :D Určitě se mu budou líbit. V dalších článcích to bude videi narvané. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama