Jak Hruška přednášela...

7. června 2018 v 16:30 | Pear |  Ostatní zápisky
A tak se tomu nějak tak stalo, že nám proběhl třicátý květen aneb den mé "přednášky". Původně jsem sice článek moc neplánovala, jen zveřejnění záznamu přednášky, ale po žádosti z Vašich řad jsem prostě nemohla jinak a tak Vám přináším malý pohled do "zákulisí", jestli se to tak dá nazvat.
Jak jsem se k celé události dostala, jste se mohli dočíst už v předchozím článku, ale pro nováčky a rekapitulaci připomenu. Od dubna jsem nastoupila na novou vysokou školu, kde součástí přijímacího řízení byl i pohovor, kde se hlavním tématem ani tak nestala škola jako právě blog. Slovo dalo slovo a hle nápad přednášky byl na světě. Posléze se vše postupně zrealizovalo, za což moc VŠEM děkuji a ještě konkrétně mé poděkování patří paní Marhoulové.

Samotnou prezentaci jsem se snažila pojmout jako takovou cestu svým cestovatelským a blogerským životem a upřímně jsem jí dala celou dohromady ještě předtím, než se vůbec vše ujednalo. Jednoduše ražení hesla "Vždy připraven." v praxi.
Celou událost jsem si samozřejmě sjela i nanečisto pěkně doma v teplíčku, což zabralo hodinu a půl mého života a já si říkala, že to snad ti chudáci lidé nějak přežijí. Druhou projížděčku jsem si plánovala dát den předem, což zdárně nevyšlo, protože než se z jedné hrušky udělá koukatelné ovoce, tak to prostě zabere nějaký čas (navíc jsem měla ještě online školu a přiznávám, že posléze mě z mé upírské nory vytáhlo slunce, abych nabrala aspoň trochu zdravé barvy). Druhý přednes mě tedy čekal zároveň i jako ten ostrý…
Díky odpolednímu začátku školy jsem mohla směr Praha vyrazit až ono středeční ráno, což byl sice trochu risk, neboť ráno jsou často před Prahou kolony, ale můj timing byl dokonalý a zdržela jsem se jen o deset minut. Na druhou hodinu jsem se vydala směr škola obtěžkaná taškami (díkybohu ta největší zůstala na bytě, jinak bych vypadala, že se do té školy snad stěhuji), takže jsem se řádně zapotila. Ještě navíc jsem už šla "nastrojená" a dlouhé černé kalhoty se sakem tedy byl přímo ideální výběr pro krásný sedmadvaceti stupňový den.
Samotná přednáška utekla beze sporu vcelku rychle a dokonce jsme skončili o malou chvíli dřív. Já se tak dle pokynů na obrazovce, kde se promítají všechny akce školy na ten den, vydala do místnosti 201, což bylo i kapku nostalgické, protože právě tam se odehrál můj přijímací pohovor, takže šlo o takový návrat na místo činu.

Před dvěma týdny jsem se zdárně odhodlala vystoupit před svými novými spolužáky, abych je tak na přednášku pozvala a moc mě potěšilo, že si někteří opravdu našli čas a dorazili. A mimo jiné mě potěšilo i několik dalších lidí, kteří se mi omluvili, že by rádi dorazili, ale měli své jisté povinnosti. Jako správný "propagátor" jsem je odkázala na plánovaný záznam, tak snad se na něj opravdu někdo podívá. Celkem ale jinak dorazilo asi dvacet lidí (nestačila jsem je ani spočítat, takže hrubý odhad) a později Vám ještě k pár lidem něco povím, ale to si nechám až na závěr.

Čas ubíhal, lidé přicházeli a já byla nervózní přímo neskutečným způsobem. Navíc jsem kapku netušila, jak vůbec zapnout počítač a vše připravit (počítač byl totiž zdárně skryt). Uklidňovalo mě, že když z toho má být záznam, tak někdo musí dorazit a pan technik, kameraman a fotograf v jedné osobě opravdu díkybohu dorazil, takže jsme to společně připravili a já se nechala opět přimontovat k portu. Ach, to už jsou to od natáčení opravdu tři měsíce? Ale to nic, to jen takový pokus o vtípek, že už jsem dlouho port neměla.
Půl šestá se nezadržitelně blížila a bylo mi poraděno, že se ideálně ještě tak pět minut čeká, provedla jsem a po jednom řádném loku vody jsem popadla kartičky a pustila se do úvodu, kdy jsem mezi přítomné rozeslala sborník článků a fotoknihu, která tu byla nedávno recenzována. Na samotný začátek prezentace jsem si ale díky tomu zapomněla vzít prezentér na přepínání prezentace, takže sranda a nervy ve mně si pěkně zabublaly. A pak se to celé prostě nějak tak rozjelo, což ostatně můžete vidět sami na záznamu níže.
V rámci toho, že jsem silně sebekritický člověk, tak na svém projevu vidím zpětně tolik chyb, ale člověk se chybami učí a navíc, než o vyloženou přednášku, ve finále šlo spíše o milé setkání, takže jsem později trochu opustila nějaký škrobenější styl (a spolu s ním i připravené kartičky - mimochodem si všimněte, že byly vymakané, měla jsem je s logem) a neváhala se zasmát sama sobě či dané chyby zveličit. I obsahově si uvědomuji jisté mezery, které chyběly na rozdíl od mého domácího nácviku, ale tak snad jsem vyjádřila kloudnou myšlenku (i když jsem kolem ní třeba stepovala třikrát dokola) ke všemu, co v prezentaci bylo. Také jsem zmínila i nějaké ty blogové plány, respektive jednu novinku, co na Vás budu v nejbližší době testovat, tak uvidíme, jak se uchytí…
Jak už jsem zmínila, tak jsem prezentaci pojala jako svou cestu k blogovému životu, takže jsem asi až tak radami nehýřila, což možná někdo mohl očekávat, ale v rámci své koncepce blogu si nějaké extra rady nemůžu dovolit říkat, protože z blogu nemám zlatý důl, ale své vlastní potěšení. Doufám, tak že nikoho neurazí můj pohled na blogovou scénu, který jsem do prezentace taktéž zanesla, ale dle mého dříve mělo bloggerství určitý koncept, který je dnes daleko širší a dá se z něj i něco vytěžit. Jen já prostě taková nejsem, píšu pro lidi, a ač se občas třeba cestou metrem zasním, jaké by to bylo být známou bloggerkou s tisíci čtenáři a sledovateli na sociálních sítích, tak je to představa přímo neskutečně nádherná, to bych lhala, kdyby tvrdila, že ne, ale přeci jen při mém času jsem radši, když ho dám do článků, navíc mám takový přirozený příbytek (i úbytek, bohužel, ale patří to k tomu) čtenářů a můžu se jim věnovat. A nikdy neříkej nikdy. Třeba se za pár let taky dočkám…
Mimo jiné aktuálně studuji obor marketing, tak třeba odhalím všemožné taje, které pak pro zviditelnění blogu pomohou, ale zatím jimi nedisponuji. A i přes úvahu nad činnostmi typu copy writing nebo guest posty (obojí mě zaujalo, nepopírám), jsem dosud nenašla nějakou potřebu se jich účastnit. Uvidíme a to platí i s doménou, ale kdo chce, ten si vždy najde.
Tak to jsem ale značně odbočila, ale nemohla jsem si pomoct. Zbytek tedy můžete vidět na videu níže a my tak přeskočíme na závěr (cca 18:40 - celkem jsem to z hodiny a půl zkrátila na hodinu a pět minut), kde jsem se řádně rozloučila a mimo jiné i statečné účastníky obdarovala, na což jsem se velmi těšila, protože to bylo zároveň i poděkování aneb to takhle jedete na nákup do Německa, hrabete se v čokoládách a narazíte na krabičku různých čokoládek individuálně balených s nápisem "Děkuji." v různých jazycích. Prostě nádherná dokonalost a mé srdce detailistky zaplesalo…

V tomto momentu se musím přiznat, že článek výrazně předepisuji, takže nevím, jestli se počet recenzí ještě nezmění, ale jinak byly vesměs kladné. Ostatně první recenzi mi poskytla má nová spolužačka Hanka, která dojela do školy jenom kvůli mně, takže jí tímto moc děkuji a mimochodem je také bloggerka, takže pokud milujete kosmetiku, tak rozhodně dejte jejímu blogu šanci. Její recenze byla nadšená, za což jsem byla moc ráda a spadl mi prvotní kámen ze srdce. Prý jsem ani nepůsobila nervózně, to jsem slyšela ráda ještě víc.
Po Hance ke mně dorazila velmi milá slečna a já po pár slovech tušila, o koho se asi jedná. Mé tušení se za pár vteřin potvrdilo, což mě neskutečně potěšilo, protože mi na přednášku dorazila i má čtenářka a ještě ke všemu i výherkyně narozeninové soutěže. Nevím, zda můžu jmenovat, takže díky nápovědě v rámci soutěže můžete tipovat padesát na padesát, o koho šlo, ale trochu předpokládám, že se slečna ozve i do komentářů. A setkání nakonec vyústilo v delší rozhovor, který třeba v budoucnu i zopakujeme. Touto cestou tedy ještě jednou děkuji za účast a pozitivní ohlas!
A jako poslední účastníky přednášky musím samozřejmě zmínit i své dva kamarády, kteří i přes náročné zkouškové na mém bývalém působišti, mě ochotně dorazili podpořit a já byla moc ráda, že tam oba byli. Sice všechny ty historky už dávno slyšeli a nedozvěděli se asi nic nového (a ještě na mě chudáci půl hodiny čekali), ale pro mě byla jejich přítomnost obrovskou věcí, protože jsem to s těmi "friendshipy" nikdy neměla moc lehké, takže si jejich oběti cením. Děkuji Vy dva komplotéři!
A to je dámy a pánové v podstatě celé. Mám za sebou další zkušenost a už se těším a obávám, co přijde příště. Přeci jen se pořád překonávat je věru vcelku náročné. Jak se mi na přednášce vedlo, nechám na posouzení Vám, jen bych prosila o ctění hesla, že každý máme svůj názor. A že já mám z názorů dost velký strach.
Na závěr bych tedy ještě chtěla jednou poděkovat všem, kteří dorazili i těm, kteří si pustí záznam. A pokud by měl někdo jakýkoli dotaz nebo nedej bože by se tu našel někdo, kdo by z mého výstupu chtěl psát esej do školy (v rámci tohoto cyklu máte totiž tuto možnost), tak ať určitě neváhá a napíše.
A uvidíme, kde se potkáme příště. Přednáška a televize za mnou a co jest přede mnou?



↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Víla Víla | Web | 8. června 2018 v 1:27 | Reagovat

Vždycky jsou nejlepší přednášky lidí, kteří mluví o tom, co je baví, a tady u tebe to nebyla výjimka. Strašně ráda bych ti tady napsala něco inteligentního a konstruktivního, ale v tuto pozdní hodinu, kdy na to koukám, se zmůžu jen na jeden postřeh. Nedokážu se soustředit a většinu filmů koukám na dvě části, protože to naráz nedávám. U tebe jsem vydržela koukat celou hodinu a dokonce mi to uteklo rychle. Takže sis získala novou čtenářku i dalšího sledujícího na insta. :)

2 Pear Pear | E-mail | Web | 8. června 2018 v 10:08 | Reagovat

[1]: Musím říct, že email s upozorněním na tento komentář jsem četla ráno jako úplně první věc, takže krásný začátek dne, za který moc ze srdce děkuji! :) ♥
Je to pravda, když člověk mluví o něčem, co ho baví, tak to prostě jde samo. :) Upřímně i přes pozdní hodinu je to skvělý komentář, takže by mě tak maximálně zajímalo, jak by ještě vůbec mohl být lepší za dne. :D
Jinak je to velká pochvala, že jsem zvládla udržet pozornost, upřímně mi také přišlo, že čas neskutečně letěl a úplně jsem se bála, jak to proletím za půl hodiny, ale ono se z toho nějak tak hodina stala. :D
Za obojí moc děkuji, jak za čtenářku, tak Insta. :) Těším se u dalších článků. :)

3 Ijacek.007 Ijacek.007 | E-mail | Web | 10. června 2018 v 13:56 | Reagovat

Tak vidíš nakonec ses neměla čeho bát publikum bylo fajn a nervozně si rozhodně nevypadalo. Ono asi ani něšlo o 110% projev nebo přednášku o ničem ale o přednášku o něčem a to dle schlédnutého zaznamu sedí. ;-) Koukal jsem že i malá zmínka o AB byla tak to ti  moc děkuji. Děkuji za uporoznění schledl jsem záznam a s klidným svědomím píšu že mě se tvá přednáška líbila. 8-)

4 Pear Pear | E-mail | Web | 10. června 2018 v 22:25 | Reagovat

[3]: Tak upřímně já se bojím všeho vždycky, takže i tady jsem měla po celou dobu sevřený žaludek. :D Jsem moc ráda, že se záznam líbí a moc děkuji. Jinak vůbec není zač, snažila jsem se to tam nějak inteligentně vmontovat, protože je opravdu super. :)
Děkuji moc! :)

5 K K | 11. června 2018 v 11:46 | Reagovat

Citím se poctěna, že jsem zmíněna v Hruščině článku :D
Ne, ale opravdu, člověka to potěší. Stejně tak jako jsem si užila celou přednášku, osobní setkání a milé popovídání.
Ještě jednou musím ocenit perfektní přípravu do nejměnším detailů (když jsem viděla ty přednášecí kartičky a pak i ty tématický laděné čokoládky, je vidět, že si nad vším dost přemýšlela a vymakala to opravdu parádně ;) ) a obrovskou odvahu, že jsi do toho vůbec šla.
Záznam je super, ale jak už to bývá, na živý zážitek to nemá. Je pravdou, že by se tam chybky našly, tak jako všude, neb nic a nikdo není dokonalý, ale hledat je budeš spíš ty (já bych je u sebe hledala taky :-D), než my čtenáři.
Děkuji za skvělý zážitek a snad zase někdy. Krásně se poslouchá někdo, kdo mluví o tom, co ho baví :)

6 Pear Pear | E-mail | Web | 11. června 2018 v 12:02 | Reagovat

[5]:
Maličkost. :D
Já jsem hrozný detailista, což mě občas dost silně mučí, ale někdy je to zase i výhoda. :D Protože upřímně jsem chtěla zanechat i takový na první pohled úplně nezřetelný dojem, což právě měly zařídit hlavně ty čokoládky. :D
Jsem ráda, že tu konečně mám i někoho, kdo to může srovnat. :) Tak chyb tam bylo dost, i během toho jsem si ej uvědomovala a pak večer jsem si pořád přehrávala, na co jsem zapomněla a tak podobně. :D Ale přesně, nikdo není dokonalý a člověk to nejvíce zkritizuje sám sobě. :D
Já moc děkuji za účast a jednoduše vše. :) A doufám, že taky snad někdy. :)

7 Leník Leník | Web | 19. června 2018 v 22:54 | Reagovat

Téda! To je něco úžasného!! Obdivuji tě, že jsi to vše říkala zpaměti 😮! Bylo to  moc zajímavé a zábavné. Hrozně mě mrzí, že jsem tam nemohla být naživo 😞... Nejlepší byla mamka dealerka a palmy :DDDD

8 Pear Pear | E-mail | Web | 20. června 2018 v 18:47 | Reagovat

[7]: Moc děkuji! :) Snad třeba příště. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama