Dovolená v rytmu reggae aneb Jamajka 2012 - druhá část

4. srpna 2018 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Naše další kroky pak vedly do hlavního města Jamajky a to do Kingstonu, kam jsme dorazili opět po dvou hodinách cesty. Rovnou jsme zamířili ubytovat se do Knutsford Court Hotel, kde jsme ale dlouho nepobyli, neboť nás čekala velmi speciální večeře. Ta se totiž odehrála v restauraci "Tracks and Records", jejímž spoluvlastníkem a hlavní tváří není nikdo jiný než bývalý jamajský sprinter Usain Bolt. Restaurace má proto vzhled sportovního baru (televize a plátna s přenosy různých akcí), kde si můžete prohlédnout všechno možné - od novinových titulek přes podepsané dresy a různé páry treter až po ceduli s jasným číslem 9,58 setin sekundy, které neoznačuje nic jiného než Boltův rekord v běhu na 100 metrů. Mimo jiné je vzhled restaurace ještě doprovázen jamajskou kulturou nesoucí se třeba ve stylu reggae.


Uznávám, že návštěva restaurace Usaina Bolta byla něčím, čím se člověk chlubí, kde jen může a to i přesto, že bohužel musím přiznat, že nám samotné jídlo moc nechutnalo. Jakožto skupina jsme měli připravené stoly ve vyvýšené části restaurace a nevybírali jsme si přímo z normálního jídelního lístku, ale předem připraveného speciálně pro naši skupinu. Každý z nás ho našel na svém místě a později jsme si ho mohli odnést jako suvenýr, což doteď velmi oceňuji. Navíc si dali i tu práci a natiskli na jídelníčky i logo společnosti, která náš pobyt organizovala. Zároveň mám i drobnou výtku, že mohlo být rozpracovanější, aby člověk věděl, do čeho ještě konkrétně jde.

Vraťme se ale k jídlu. Jak už jsem zmínila, bylo to pro nás kapku zklamání. Jako předkrm bylo na výběr mezi jarními rolkami s trhaným kuřecím, polévkou z červeného hrášku a zahradním salátem. Já měla polévku, i přes to, že nejsem úplný milovník hrášku (ani nějak nevím, co mě k tomu vedlo, teď bych spíše zkusila ony rolky). Nebyla to výhra, chuť byla taková nijaká a celé to velmi zvláštně vonělo.
Hlavní chody byly čtyři a to ryba (chňapal), vepřové, kuřecí a skopové maso. Jsem docela překvapená, že poslední varianta bylo skopové, protože jsem až doteď žila s tím, že šlo o kozí maso, neboť nám to tak bylo řečeno a ještě ke všemu mělo jít o jamajskou specialitu. Každopádně tatínek si ho odhodlaně objednal a dodnes vzpomíná, že to nestálo za nic moc, protože bylo dost tvrdé. Jako příloha k tomu byla kokosová rýže se zeleninou, mangovým chutney a tostones, což by měl být smažený banán i se slupkou.
Já se s maminkou pustila do kuřete s rýží a sladkou kokosovo-mangovou omáčkou doplněnou o kosové mléko (dle mé deníkové poznámky prý vcelku šlo), které se později stalo takovým mým jamajským symbolem, neboť šlo opět o nějaké asi národní jídlo, takže nás všude chtěli uctít a já tak měla kuře na tu samou úpravu nejméně třikrát za sebou. Na závěr pak nemohl chybět ani dezert zastoupený cheesecakem z bílé čokolády, což už ale naopak byla luxusní záležitost. Dokazuje to i můj komentář v deníku aneb pouhé jedno slovo - Vynikající!

A to je k Tracks and Records nějak tak vše, člověk na to velmi rád vzpomíná a je mi docela líto, že jsme nedostali příležitost ochutnat i něco ze stálého menu, protože některé položky jinak vypadaly velmi lákavě. Mimo jiné dle mého aktuálního výzkumu se všechny výše zmíněné položky stále na menu nacházejí (zřejmě se tedy ani za tu dobu menu nezměnilo), takže pokud si chcete udělat na jídla vlastní názor, vyrazte směle na Jamajku a dejte mi vědět. Jen to skopové bych asi moc nedoporučovala…
Další den nás ráno čekala krátká prohlídka již zmíněného hlavního města Jamajky Kingstonu. Prvním cílem se stal jeden z městských parků a to konkrétně šestiakrový Emancipation Park, který byl otevřen 31. července 2002 a dle slov tehdejšího premiéra má být připomínkou konce otroctví. Nejzajímavějším objektem je v parku jednoznačně socha nesoucí název Redemption Song (Píseň vykoupení) navržená jamajskou umělkyní Laurou Facey. Své jméno získala díky stejnojmenné písni Boba Marleyho, do jehož muzea se vypravíme za malý moment.
Bronzová socha o velikosti asi tři metry ztvárňuje nahou ženu a muže, kteří upřeně hledí na oblohu, což je symbol jejich triumfálního vzestupu z hrůzostrašných hlubin otroctví. Socha byla odhalena v období prvních narozenin parku, tedy v červenci 2003.

Z parku se přesuneme do horní části města, kde se nachází velmi zajímavé stavby a to včetně toho prý nejkrásnějšího panského domu v celém Karibiku nesoucí název Devon House. Ten byl postaven roku 1881 na přání prvního jamajského černošského milionáře George Stiebela v typickém koloniálním duchu, což Devon House řadí k těm nejhonosnějším budovám na Jamajce. Není se tedy čemu divit, že je od roku 1990 součástí jamajského národního dědictví. V samotné budově pak můžete nalézt muzeum s bohatou sbírkou historických předmětů z celé oblasti Karibiku, ale i Anglie a Francie.

Budova je to opravdu nádherná a dýchne na Vás přesně onen zmíněný koloniální styl, který dosud člověk viděl třeba jen ve filmech či seriálech. Dlouho jsme se ale nezdrželi, protože nás čekala další zastávka a to již zmíněné muzeum Boba Marleyho. Ovšem opět ještě drobná odbočka. V Kingstonu jsme mimo jiné taktéž absolvovali výjezd na vyhlídku na město a také nám byla podniknuta kratičká zastávka u Vale Royal, což je oficiální residence předsedy vlády. Nemovitost byla postavena v roce 1694 plantážníkem sirem Williamem Taylorem, který patřil mezi nejbohatší jamajské muže tehdejší doby. V roce 1928 byla prodána vládě a stala se z ní oficiální rezidence ministra britských kolonií (aspoň tak jsem tuto funkci našla pojmenovanou) a později se z ní stala již zmíněná rezidence premiéra. Bohužel Vale Royal není přístupné veřejnosti, takže nás čekala opravdu jen krátká fotopauza…


Audioverze článku tady, případně ke stažení MP3 zde.


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | Web | 6. srpna 2018 v 21:04 | Reagovat

Škoda, že jste nepotkali Usaina :D. To by byl pane zážitek. To je divný, že tam měli horší jídlo. To by měli být nějak "pošéfené". Třeba mají Jamajčani jiné chuťové pohárky :D.

A jinak, na toho Boba jsem se těšila, a on bude až za týden :-x !

2 Pear Pear | E-mail | Web | 6. srpna 2018 v 21:38 | Reagovat

[1]: Škoda no. :D Docela by mě zajímalo, jestli tam i chodí nebo to má jako důl. :D Asi na ty jejich jídla nejsme tak úplně zvyklí. :D Ale aspoň dezertem nezklamali. :D

Já tušila, že si někdo určitě zastěžuje. :D Ale bude stát snad za to, je tam i výlet do jeho osobní historie tak snad. :)

3 Aileen Aileen | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 12:58 | Reagovat

Wow super článek, taková dovolená... O_O  :-)

4 Pear Pear | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 13:07 | Reagovat

[3]: Moc děkuji. ;) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama