Hruška vs. Velké jablko 2012 - třetí část

8. září 2018 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Audioverze níže.
A na řadě je slibovaná Wall street, jejíž název vznikl díky tomu, že v 17. století představovala hranici tehdejší osady New Amsterdam. Během let se hranice samozřejmě opevnila a to kupříkladu do podoby čtyřmetrové zdi z dřeva a hlíny, kterou si ale vzali v roce 1699 do parády Britové.
A teď něco ke vzniku samotné burzy, což nás přivádí na konec 18. století, kdy v jedné části této ulice rostl platan, pod jehož korunou se scházeli obchodníci a díky kterému byla v roce 1792 podepsána tzv. Buttonwoodská (Platanová) dohoda o obchodu s cennými papíry, což byl v podstatě začátek New York Stock Exchange.


Během let se pak burza různě vyvíjela, obsadila novou budovu a tak podobně, ale my se nyní podíváme na událost, která přímo otřásla základy finančního světa. Ano, někteří z Vás už jistě ví, že mluvím o krachu na newyorské burze v roce 1929. Došlo k němu konkrétně ve čtvrtek 24. října a do Evropy dorazil o den později, proto jsou oba dny známy jako Černý čtvrtek a pátek. Největší propad ale nastal až o několik dní později a to na černé úterý 29. října, kdy více než 16 milionů akcií změnilo své majitele. Tehdy se také uskutečnilo to známé a hlavně nešťastné skákání lidí z oken burzy…
Přiznám se, že jsem nikdy moc do úplného finančnictví a akcií nebyla, takže je pro mě trochu obtížné pochopit, co se vlastně tenkrát stalo, ale tak doufám, že Vám bude stačit taková to krátká zmínka a pro přesnější informace Vás odkáži na jiné a hlavně i odbornější zdroje.
Do samotné budovy New York Stock Exchange jste se dříve mohli zajít i podívat a vidět mumraj obchodování na vlastní oči, ovšem díky jedenáctému září byla tato možnost zakázána. Vaše šance se tak jedině skrývá v tom stát se členem burzy, což se dá zařídit odkoupením či pronájmem členství, kdy členů je omezené množství a to 1366. A na závěr ještě zmínka známé tradice - každý den se začátek a konec obchodování ohlašuje zacinkáním mosazného zvonu.
Další zajímavou budovou je pak ta na Wall street č. 26 jménem Federal Hall. Dříve sloužila jako radnice města a posléze po přijetí ústavy byla přeměněna na první sídlo kongresu, kde v roce 1789 proběhla i inaugurace prvního prezidenta Spojených států George Washingtona. Tato událost je před budovou symbolizována sochou zmíněného prezidenta a to prý dokonce ve stejných místech, kde svou přísahu tenkrát složil. Což nás přivádí k zajímavosti, že první budova Federal Hall byla postavena již v roce 1700, ale později byla zbourána a nahrazena novou, která slouží do dnešních dnů jako muzeum událostí, jež se zde odehrály.

Z Wall street jsme se následně vydali procházkou k již zmíněnému One World Trade Center. Cestou jsme mohli obdivovat krásnou vánoční výzdobu na každém rohu, ale osobně jsem ráda, že tenkrát tomu všemu chyběl sníh, přeci jen se poznávalo daleko jednodušeji bez možnosti rozbít si nos. Samotné One World Trade Center jsme si však už zmínili, takže pouze přihodím pár zajímavých faktů jako ten, že základem mrakodrapu jsou tři ocelové sloupy, kdy jeden na sobě nese tisíce ručně psaných vzkazů na připomínku obětí z onoho osudného zářijového dne. Výška budovy odpovídá standartním 104 patrům, ale ve skutečnosti jich zde najdete pouze 94. A samozřejmě jako na valné většině takto zajímavých a hlavně vysokých budov zde můžete nalézt i vyhlídku.
Musím ale přiznat jeden fakt. Nevím proč, no tak dobře asi je to díky mým záchvatům nostalgie, ale jsem pokaždé ráda, když mám šanci vidět něco ve stavební fázi a posléze už ve fázi finální. Poštěstilo se mi to u londýnského The Shard (Střepu) a poštěstilo se mi to i tady. V roce 2012 jsme si tak mohli prohlédnout aktivní stavbu One World Trade Center a to přímo ze vzdálenosti pouhých pár metrů. O dva roky později už jsme se s tátou procházeli pod hotovým dílem a měli šanci vidět i památník National September 11 Memorial, který dva roky zpátky sice byl již oficiálně otevřen, ale značně blokován díky probíhající stavbě. Jedinou připomínkou, kterou jsme tenkrát měli šanci vidět, zůstává 9/11 Memorial Preview Site, kde člověk získal určitý náhled dané události. Bohužel nám na to nezbyl čas a tak jsme opět usedli do autobusu, který nás měl vzít zpátky do hotelu a to přes Times Square.

To nás dostává k momentu, na který ráda vzpomíná moje drahá maminka a ehm, nemůžu si pomoct, ale musím zde připomenout, že kdyby nebylo mého nápadu, tak by se onen moment nekonal, ale tak nebudeme hnidopišit, že. A o co šlo? Dovolte mi nastínit situaci. Sedíme vesele v autobuse, který si to pomalu a jistě v zácpách šine směrem Times Square. V momentě, kdy se konečně na ono pověstné místo dostane, tak zničehonic u kraje zastaví a ozve se vedoucí výpravy se slovy "Tak Hruškovi, můžete vystupovat na ten muzikál!" Celý autobus na nás upírá své nechápající pohledy, kam to jako jdeme a hlavně, proč jako oni nejdou taky, že ano. Dokonce se jedna dvojice našich spolucestujících zvedá, jakože půjdou taky, načež vedoucí je posazuje se slovy, že ne, ne, zbytek jede na hotel. My už ale vystupujeme na rušný chodník a necháváme za sebou ony stále nechápající pohledy.

A teď to objasním i krátce Vám. Asi kolem roku 2010 jsem se zbláznila do filmu Fantom opery, z čehož vzniklo zbláznění z knihy a samozřejmě muzikálu, ostatně plánuji o tom celém samostatný článek, takže se dozvíte tam víc. Každopádně, když se rozhodlo, že se poletí na Jamajku a zpáteční cesta bude přes New York, vycítila má muzikálová dušička jedinečnou šanci. Dodnes si pamatuji, jak neskutečně opatrně jsem s touto myšlenkou před rodiči nakračovala, ale díkybohu to nakonec dopadlo v můj prospěch a tak jsme tenkrát přivodili agentuře vrásky na čele, aby nám lístky zařídili. Povedlo se a já ten večer čtvrtého prosince 2012 viděla Fantoma Opery poprvé v životě, což jsem následně neskutečně obrečela. Ale o tom někdy příště.

V závěru prvního dne tedy pouze naznačím sled událostí. Před divadlem jsme si samozřejmě řádně prohlédli v tu dobu již noční Times Square a já si nafotila všemožné muzikálové reklamy. Již z domova jsem také měla nastudováno, že naproti divadlu se nachází obchůdek Theatre Circle, kde jsem skoupila všechno možné, i když jak se ještě dozvíte, tak ne úplně všechno. Pak následovalo samotné představení a po něm cesta na hotel, pro kterou jsme využili služby typických žlutých taxíků. Jen musím uznat, že ono filmové zahvízdání a zamávání není vždy tak úplně funkční, zvláště tedy to první, ale člověk to prostě musel zkusit. A tím skončil náš první velmi nabitý den ve Velkém jablku.


Druhý den opět začal časně ráno, protože nás čekal další program a večer i odlet domů. Společně jsme se nejprve vydali na krátkou obhlídku Macy´s, což je neznámější obchodní dům v celém New Yorku a já bych ho možná přirovnala k londýnskému Harrods. Svůj začátek má Macy´s v roce 1858, kdy byl otevřen první obchůdek, jehož symbolem se stala červená hvězda, která měla připomínat zakladatele Rowlanda H. Macyho a jeho léta strávená na moři. Původní obchod se nacházel na rohu 14. ulice a 6. avenue a na svou současnou adresu se přestěhoval v roce 1902. Postupem času si Macy´s vybudovalo svou reputaci, k čemuž dopomohly i všemožné zajímavé inovace (třeba barevné ručníky) a akce, takže se není čemu divit, že je toto místo jednou z newyorských ikon.

Obchodní dům je opravdu obrovský, má několik pater a nachází se zde přes 400 značek firem. Pokud to tedy shrnu a zároveň i přeženu, tak zde seženete cokoli od jehly až po parní lokomotivu. Navíc často probíhají různé slevové akce, takže zde seženete zboží i za daleko výhodnější ceny než je tomu běžné (akorát musíte ještě zaplatit povinnou taxu).
Pokud si dobře vzpomínám, tak naše peněženky zde ale zůstaly klidné, protože na nákupy člověk opravdu potřebuje mít dostatek času, který nás ale tlačil, neboť nás čekala vyhlídka na Empire State Building. A jen tak mezi námi tenhle typ department storů nemám moc v oblibě, zdá se mi to takové zmatečné, ale každému vyhovuje něco…





↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | Web | 9. září 2018 v 12:20 | Reagovat

U té nostalgie tě úplně chápu. Také když zavítám na místo, kde jsem už někdy byla, tak je to takový hřejivý pocit a řeknu si: ,,Jo, tady jsem byla!" - To se mi stalo zrovna tento týden na Slovensku :-)

2 Pear Pear | E-mail | Web | 9. září 2018 v 13:35 | Reagovat

[Smazaný komentář] Jsem ráda, že jsem našla pochopení. :D :)

3 thebedlam thebedlam | 11. září 2018 v 18:30 | Reagovat

[1]: Paráda: Děkuju! Moc jsem si to užil. (O víkendu si snad konečně postavím své 3D Puzzle, svítící Schody svobody :D , které mi dali kamarádi k Vánocům) Měj se fajn.

4 thebedlam thebedlam | 11. září 2018 v 18:31 | Reagovat

[3]: Nechápu proč je tam odpověď na první komentář, já to tam nedával. :D

5 Pear Pear | E-mail | Web | 11. září 2018 v 18:35 | Reagovat

[3]: To nic, on nám blog.cz kapánek blbne, takže mě ani nedorazilo upozornění na nový komentář. :D
Jsem ráda, že se líbilo. :) A já takhle dostala dva roky zpátky od kamaráda Empire, taky svítící. :D Tak hezkou stavbu. :D

6 thebedlam thebedlam | 11. září 2018 v 20:24 | Reagovat

[5]: :) Pustil jsem si to 2x za sebou, snad se to i započítalo.

Empire svítící doufám dostanu letos :D ale ve hře je ještě Malování podle čísel - Výhled na Manhattan skrze Brooklyn Bridge. :D Díky. Dám vědět se to zadařilo.

Vezmi mě zase někam!!!!!! :D krze videa. :-D Prosím prosím. :D

7 Pear Pear | E-mail | Web | 11. září 2018 v 20:30 | Reagovat

[6]: Uvidíme.
Tak třeba se letos zadaří, já mám puzzle strašně ráda, ale nemám na ně moc čas a místo. :D Ale Empire mi pěkně stojí vedle Big Benu. :D A zadaří se určitě, je to dobře označené. :)

V sobotu bude čtvrtá část ještě. :D Takže minimálně fotky zase budou. :D

8 K K | Web | 27. září 2018 v 9:37 | Reagovat

Když jsem dnes nasedala do vlaku, bylo mi jasné, že musím dohnat resty a dočíst newyorskou sérii, na kterou zatím nebyl čas. Ono jsem přišla na to, že když někam jedu, užívám si čtení tvých článk, kdežto když jsem doma, většinou u nich něco dělám a poslouchám audioverzi
Úplně rozumím tvé "stavitelské" nostalgii :) Je pravda, že já zatím neviděla žádný rozestavěný mrakodrap, ale mám podobnou úchylku - moc se mi líbí vidět historické budovy před rekonstrukcí (naživo samozřejmě :D), ideálně vidět, jak domeček vypadá pod lešením a pak vidět výsledek. Existují některé exempláře, u kterých jsem pomalu nevynechala ani jedinou rekonstrukci :D
Docela lituji vaše spolucestující v autobuse - oznámit jim, že někdo jde na muzikál a oni, že nejdou. Já bych pukla závistí :D Obzvlášť, když se jedná o Fantoma opery!
Už se moc těším na speciální článek o tom to zážitku ;) Doufám, že mě nebudeš napínat dlouho :D

9 Pear Pear | E-mail | Web | 27. září 2018 v 10:18 | Reagovat

[8]: Každopádně v obou případech je to pro mě vlastně výhra. :D :)
Jsem ráda, že nacházím pochopení! :D Ale taky to mám i mimo mrakodrapy, je to zvláštní jak se to všechno mění před očima. :D
Holt jsme si to uměli zařídit no. :D Ale při další návtěvě NY s náma pak taky někdo šel a někdo hledal lístky na jiné muzikály na poslední chvíli, už byli poučeni. :D Napínat nebudu, teď bude o víkend pauzička, ale v sobotu 6.10 se to rozjede (chtěla jsem počkat, neboť je to takové symbolické pár dní na to se bude slavit 32 let na scéně :D). A rovnou pět článků prosím pěkně. :D

10 K K | Web | 27. září 2018 v 21:50 | Reagovat

[9]: Pět článků? Tak to ses rozšoupla :D Už se těším :)

11 Pear Pear | E-mail | Web | 27. září 2018 v 22:01 | Reagovat

[10]: Holt šest návštěv, tak se to pronese. :D Ale zase jsem se do toho snažila nacpat i hodně faktů všeobecně z divadelního světa a hlavně jsou tam fotky, fotky, fotky a videa, videa, videa. :D Přeci jen jsem musela psát článek tak, aby to bylo i pro úplného laika, který o tom v životě neslyšel. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama