Fantom opery a já - čtvrtá část

27. října 2018 v 15:00 | Pear |  Ostatní zápisky
Audioverze níže
4. Her Majesty´s Theatre - West End, Londýn - 27. července 2016
Fantom - Ben Forster, Christine - Celinde Schoenmaker, Raoul - Nadim Naaman
V roce 2016 jsme se s rodiči vydali do Londýna podruhé sami. Program jsme tenkrát měli opravdu nabitý, ale dva večery jsme se rozhodli opět věnovat muzikálům a to jak jinak než dalšímu Fantomovi a posléze pak ještě Wicked. Jinak ještě tedy dodám, že ano, rok 2015 byl po tom fantomáckém roku 2014 dost klidný, ale tak aspoň minimálně jsem si přes oficiální stránky muzikálu koupila krásný náhrdelník. Ale šup zpátky do roku 2016.



Ve stejném roce se udály pro londýnského fantoma tři velké věci. Tak zaprvé oslavil své další kulaté jubileum a to třicet let na scéně, což už je tedy, co říct a hlavně i po těch letech stále oslovuje nové a nové diváky, takže se není čemu divit, že druhou velkou věcí byl zisk ceny během Olivier Awards a to v kategorii MagicRadio Audience Award. Tou třetí pak byl nástup nového Fantoma a to Bena Forstera, což doprovázela nová kampaň, která mě z neznámého důvodu dost okouzlila a já se tak moc těšila, že právě jeho budu mít šanci vidět.

Přiznám se, že během show si snažím zapamatovat každý možný detail a je hezké pozorovat, jak každé obsazení vkládá do díla v některých místech trochu jinou dynamiku. Právě při tomto představení jsem si to výrazně uvědomila, neboť se mi zdálo, že pan Forster přinesl na scénu zase trochu jiného Fantoma, než jsem byla dotehdy zvyklá. To samé mohu říct i o představitelce Christine, která je původem z Nizozemska, což už je přeci jen i blíž švédskému původu samotné postavy, takže jisté rysy tu byly přesně tak, jak si vykresluji jednu z podob Christine. A je docela škoda, že paní Celinde vystupovala v muzikálu v paruce, neboť správně nemá být Christine tmavovlasá, ale světlovlasá, což by bylo bez paruky dokonale splněno.
Upřímně mě nenapadá, co bych k této konkrétní londýnské položce dále uvedla, neboť prostě šlo o další nádherné vystoupení. Ale po zhlédnutí předchozích dlouhosáhlých oddílů nemůžu tento jen tak odbýt a tak mi dovolte se chvíli soustředit třeba na otázku, jaký z momentů mám v muzikálu úplně nejradši a naopak, aspoň Vám tak opět trochu přiblížím samotný děj, takže pozor budou spoilery.

Nejoblíbenější scénou je rozhodně ta doprovázená titulní písní a pak ještě i tou následnou a to "The Music of the Night". Ale dovolte mi nastínit situaci. Christine má po svém pěveckém debutu, ze kterého jsou všichni přímo uneseni a mezi jejími fanoušky se objevuje i její bývalý přítel z dětství vikomt Raoul de Chagny. Ten chce setkání a triumf Christine oslavit, čemuž se ale mladinká zpěvačka brání kvůli Andělovi hudby. Raoul ji ale neposlouchá a odchází, aby se mohla Christine na oslavu připravit, jenže když se pro ni vrací, najde jen prázdnou šatnu. Pár minut před tím se totiž Christine ozve hlas jejího Anděla, který se posléze magicky objevuje v zrcadle a vše končí tím, že naše mladinká operní hvězda prochází zrcadlem za ním. Raoulovi pak po návratu zbyde jen nechápající pohled a po jeho výkřicích "Christine! Angel?!" se rozezní první tóny titulní písně. Anděl neboli Fantom pak Christine vede do podzemí opery (efektivní využití nakloněné sjíždějící "plošiny") a vše vyvrcholí v momentu, kdy posléze přijíždí hlavní dvojice na scénu v malé gondole a před nimi se otevírá mříž do Fantomova "doupěte" a z podlahy začínají vyjíždět krásné svícny. A to vše samozřejmě za doprovodu efektivní mlhy. Ach, jen z toho popisu mi běhá mráz po zádech…

Posléze, jak už jsem ostatně zmínila, následuje píseň "The Music of the Night", kde už ale pro mou oblíbenost nehraje samotná scéna až tak velkou roli, ale naopak je to jen ta ona samotná píseň. V jednom článku jsem mimo jiné přiznala, že v posledních letech mám vždy před cestou připravený takový dokument "Kdyby něco" a právě tahle píseň figuruje i v seznamu skladeb pro danou událost. Upřímně, ale doufám, že ji do té doby uslyším ještě aspoň milionkrát pěkně zaživa.

Nejméně oblíbenou scénou je pak ta závěrečná. Opět nastíním situaci. Opera je donucena nastudovat dílo samotného Fantoma jménem "Don Juan Triumfující", kde Christine samozřejmě hraje hlavní roli. Velmi zjednodušeně se během jedné scény sám Fantom vymění s jedním z herců, resp. toho původního oběsí díky své oblíbené pandžábské smyčce (proto zásadně v podzemí Opery chodit s rukou ve výši očí), k čemuž nastává dokonalá příležitost při jedné scéně, kdy ona mužská postava je nejdříve na scéně mimo dohled všech a pak vychází celá zahalena v hábitu. Posléze tu velmi stručně máme jednu píseň, Christine Fantoma pozná a strhává mu masku, ten jí navléká zásnubní prsten a unáší jí do podzemí, zatímco neschopná policie nestačí ani pořádně vystřelit a bum bác jsme pěkně zpátky ve Fantomově sídle, kde Christine donutí si vzít svatební šaty. Pozorujeme pak absolutní Fantomovo zbláznění a narůstající odvahu Christine, do čehož se nám ještě připlete Raoul, který ji přišel zachránit, jenže skončí se smyčkou kolem krku. Pak tu máme obrovskou zpívanou hádanici, ze které vyplývá, že buďto si Fantoma vybere a Raoul přežije nebo naopak. Christine Fantoma přemlouvá, ale nakonec volí a to tím způsobem, že Fantoma poprvé v jeho životě políbí. V ten okamžik se Fantomovi rozsvítí v hlavě žárovka a uvědomí si, že to nemůže Christine udělat, proto Raoula osvobozuje a ponouká je k útěku. Zamilovaná dvojice neváhá a utíká (Christine ještě jen přijde vrátit prsten) a Fantom tak zůstává naprosto sám. V dáli poslouchá zpěv odplouvající dvojičky, kdy zajímavostí je, že poslední slovo Christine je morning a Fantoma night. Pak už usedá do svého "trůnu", zahalí se kusem látky a mizí. Jediné, co po něm zůstává je maska, kterou objeví dcera madam Giry - Meg, když lidé Fantomovo sídlo objeví.

No tfuj, tak snad je můj popis dostatečný. Každopádně si myslím, že asi nemusím říkat, proč tuto scénu nemám moc v oblibě. Tak zaprvé muzikál končí, to je první věc, ale hlavně je mi vždy neskutečně líto Fantoma. Ano, v našem fanouškovském světě se dělíme na Team Phantom a Team Raoul a já tedy spíš patřím do toho prvního, i když je to na debatu. Jedním z důvodů ale asi je i to, že v něm vidím jistý kus sebe, což se mi pak stává i u jiné postavy a to Eponine z Bídníků - ta zpívá onu slavnou píseň "On My Own", tedy "Píseň samotářky".
A ještě musím dodat i oblíbený komický moment, neboť i takové tam jsou. Tak jako první je to ten, kdy se ředitelé hádají nad dopisy, co jim Fantom poslal a do debaty se postupně přidávají naštvaný Raoul a Carlotta (operní diva, kdyby někdo už zapomněl). V tomto momentu jsou využity pro vtip anglické časy, neboť jeden z ředitelů se do nich už zamotá a udělá hrubku, které se ostatní zděsí a on se rychle opravuje. Druhý vtipný moment je pak taky spojen s řediteli a to během maškarního plesu, kdy jeden z nich pod pláštěm teatrálně odhalí dokonalý kostým kostlivce…
Tak a na závěr ještě dodám, že v roce 2016 probíhala krásná výstava jménem "Curtains up" ve Victoria&Albert muzeu, kam jsem rodiče taky dotáhla a měli jsme tak možnost vidět původní kostým Fantoma jako Červené smrti v průběhu maškarního plesu či taktéž původní masku, kterou nenosil nikdo jiný než první Fantom Michael Crawford. Pak tam ještě také byly přímo nádherné kostýmní skici z dílny kostýmní designérky Marie Björnson.


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | Web | 28. října 2018 v 13:19 | Reagovat

Moc krásně jsi muzikál popsala a zasvětila do něj i mě, která o ději neměla ponětí. Díky moc :-)!
To video, kde je kamerka na pódiu je super :-).
Jak jsem to četla, také mi bylo Fantoma líto :(..
Bídníci, miluji <3...
Ten přívěšek je krásný :-).
Přeji, ať se na Fantoma ještě několikrát podíváš =) :*

2 Pear Pear | E-mail | Web | 28. října 2018 v 15:48 | Reagovat

[1]: Tak to jsem moc ráda! :) Přesně o to jsem se snažila. :)
Taky si myslím, ono to snad původně bylo i jako panoramatické, ale bohužel jsem nenašla. :/
O Bídnících snad budu psát taky. ;)
Moc děkuji, snad se povede! :)

3 K K | Web | 11. listopadu 2018 v 20:47 | Reagovat

Když vidím ten výčet představení, jsem si jistá, že tohle je pouze začátek a Fantoma ještě mnohokrát shlédneš :-D
Jinak musím uznat, že si náležitě užívám dohánění restů, co se týče nepřečtených článků a to vskutku tématicky - kamarádka, co mi dala památník se vcelku nedávno zbláznila do Fantoma opery, když byla na rok v Americe na střední. Takže teď jak jinak, kreslím onu bíolu masku :D

4 Pear Pear | E-mail | Web | 11. listopadu 2018 v 21:20 | Reagovat

[3]: A pak si došla do části pět a objevila si ještě pátou a šestou návštěvu, takže ano předpoveď byla správná! :D
Tak to jí koukej poslat článek a ať se maska povede. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama