Fantom opery a já - první část

6. října 2018 v 15:00 | Pear |  Ostatní zápisky
Audioverze níže.
Ač jsem si původně myslela, že své návštěvy a hlavně poznatky ze světových muzikálů shrnu do jednoho článku, tak mi to bohužel nedá a články budou rovnou dva. Vítejte tedy u prvního z nich, který se bude překvapivě zaobírat mou historií s tématem Fantom opery a celkovým jeho představením…
V roce 2008 jsem se vydala na svůj první muzikál v životě a tím se stala Carmen v Hudebním divadle Karlín. Právě ta odstartovala můj muzikálový fanatismus, který během let způsobil nejen sježdění všech možných českých muzikálů, návštěvy Broadwaye a West Endu, ale i zhlédnutí filmových verzí, což nás dostává právě k Fantomovi. Přibližně kolem roku 2010 jsem se jednoho dne nějak nudila a tak jsem tehdy zabrousila na stránku Kinotip, kde jsem v hudební sekci objevila fantomácký film z roku 2004 s Emmy Rossum a Gerardem Butlerem v hlavních rolích, jehož anotace mě jednoduše chytila do svých spárů. Bylo v ní totiž všechno - romance, tajemnost, drama a hlavně to byl muzikál…


Tenkrát jsem samozřejmě netušila, že jakmile spustím tlačítko "play", tak započne éra mé nyní již dlouholeté fascinace, protože ač jsem se nemohla od filmu celé ty dvě hodiny odtrhnout, tak to u mě ještě až tak moc neznamená, neboť mé nadšení může odejít stejně tak rychle, jako přišlo. Fantom se ale nechtěl vzdát tak lehce a spojil se proto s mým mozkem, který tak neustále přehrával onu nádhernou hudbu a promítal nejrůznější detaily příběhu, což mě za pár dní donutilo si film pustit ještě jednou a to už je co říct. Posléze tak přišla fáze, která přijde vždy, když se Hruška pro něco nadchne - fáze vyhledávací. Nastudovala jsem si tak pozadí celého filmu, které mě odkázalo na dva hlavní zdroje a to na původní knihu Gastona Lerouxe a muzikál sira Andrewa Lloyda Webbera. Začněme nejdříve u základu, tedy u knihy.
Fantom Opery je dobrodružný román francouzského spisovatele Gastona Lerouxe, který byl poprvé vydán v roce 1910. U nás se dočkala kniha několika vydání, ale nepředstavujte si žádné velké počty, do roku 2010 jich bylo cca pět, takže sehnat někde kopii byl pro mě tehdy docela náročný úkol, ale nakonec se zadařilo a já se tak mohla opět ponořit do podzemí francouzské opery. To mě však dostává k tomu, že bych asi měla krátce zmínit, o čem to celé vlastně je. Dobře, dobře, jdeme na to, ale velmi ve zkratce, neboť v různých zpracováních se příběh samozřejmě mírně odlišuje…

Děj se odehrává v devatenáctém století v pařížské Opeře, v jejímž podzemí má své sídlo tajemný Duch Opery, který pravidelně působí vrásky na čele nejen samotnému vedení divadla, ale i členům souboru, kdy speciálně rád zatápí hlavní primadoně Carlottě. Právě ta jednoho dne nemůže představení odzpívat (tady se příběhy rozchází - buďto proto, že je nemocná nebo že ji přeteče s Fantomem trpělivost) a opera se tak zničehonic ocitá bez hlavní divy, což Fantomovi nahrává, neboť má v zásobě dosud neobjevený klenot, kterému sám jako Anděl hudby dává hodiny zpěvu a který přímo bezhlavě miluje. Tímto klenotem je mladinká členka tanečního souboru jménem Christine Daaé, která během daného představení na jevišti exceluje, což z řad diváků vidí i její bývalý kamarád z dětství vikomt Raoul de Chagny. A z toho se nám pomalu a jistě stává milostný trojúhelník, ve kterém nemá znetvořený Fantom (v knize Erik) moc velkou šanci. Pár únosů, pár pastí, pár výhrůžek a máme tu částečný happy end, kdy si Fantom uvědomí, že nečiní dobře a nechá zamilovaný páreček odejít. Sám pak mizí, resp. v knize umírá. A to je v podstatě základ všeho, z čehož vychází další díla, ke kterým se za malý okamžik dostaneme.
Nejdříve však cítím nutnost zmínit i reálnou stránku Lerouxova díla, neboť pod operou se skutečně nachází rozlehlé podzemí plné tunelů a hlavně, zde najdete i podzemní jezero, které kupříkladu tvoří jednu z hlavních scenérií v muzikálu. Dalším detailem je pak třeba i lustr, který se v příběhu objevuje jako jedna z pomst Fantoma, kdy uvolní lanka a lustr pěkně spadne dolů. I to se opravdu stalo a to v roce 1896, kdy to tehdy stálo život jednoho člověka. A když jsme u života a smrti, tak pod operou se prý našly kosterní pozůstatky s deformovanou lebkou a hlavně zlatým prstenem, jež má v příběhu své čestné místo. A na závěr ještě dodám, že i samotné postavy by měly mít reálný základ a to kupříkladu Christine by měla být v podstatě švédská sopranistka Kristina Jonasdotter (později Nilsson).
Jak už jsem zmínila, z původní knihy vznikla hromada dalších inspirovaných děl, která jsem během let začala samozřejmě postupně objevovat, a proto si některá z nich i zmíníme. Tak jako první se nabízí asi nejslavnější verze a to onen již zmíněný muzikál sira Andrewa Lloyda Webbera, ale protože valný zbytek článku bude o něm, přeskočíme rovnou na jeho pokračování z dílny stejného autora a to muzikál jménem Love Never Dies. "Láska nikdy neumírá" je dosti kontroverzní dílo, neboť dělí fanoušky na tři tábory a proč tomu tak je? Je to v podstatě velmi jednoduché. Muzikál byl vytvořen na motivy další Fantomem inspirované knihy a to Fantomem Manhattanu od Fredericka Forsytha, kterou mám mimo jiné ve své sbírce taktéž a jejím hlavním problémem je to, že rozbíjí absolutně všechno z původního příběhu. Takže upozornění, přišel čas spoilerů aneb krátké shrnutí, o čem je kniha i muzikál. Tak jako první Fantom nezmizel ani nezemřel, ale přesunul se do New Yorku, kam jednoho dne naláká i samotnou Christine, která je v té době slavnou operní divou a hlavně matkou malého syna. A právě on je důležitou postavou, neboť se dozvídáme, že jeho otcem není nikdo jiný než sám Fantom (ano, to fanoušky asi pobuřuje nejvíc). V příběhu pak máme nějaké to zpívání, hádky a bum bác na scéně se nám objevuje pistole, kterou jednou drží Darius a podruhé Meg Giry, ale výsledek je pokaždé stejný - Christine po zásahu umírá a její poslední slova prozrazují synovi celou pravdu o jeho otci.

Já sama za sebe zastupuji asi ten neutrální tábor fanoušků, neboť sice ano, některé věci nepasují či jsou hodny komentáře, ale na druhou stranu je to příběh věru zajímavý a hlavně hudba opět nemá ani tu nejmenší chybu. A asi Vás napadá, jak to celé vlastně můžu hodnotit, neboť jsem nezmínila, že bych muzikál viděla. Neviděla jsem ho naživo, ale existuje záznam australské verze s Benem Lewisem a Annou O'Byrne a také oficiální hudební nahrávka s londýnským obsazením v čele s Raminem Karimloo a Sierrou Boggess. Jen tak mimochodem jména nezmiňuji jen tak pro nic za nic, neboť o třech z nich ještě několikrát uslyšíte.

Mezi dalšími díly musím jistě zmínit třeba knižního Fantoma od Susan Kay, který má zachycovat celý Fantomův život, ale já Vám to bohužel potvrdit nemohu, neboť mi tato kniha ještě stále uniká, ale jednou ji do spárů určitě a hlavně konečně dostanu. To samé platí i o Maškarádě aneb osmnácté knize ze série Zeměplocha od sira Terryho Pratchetta, ale u ní se aspoň můžu pyšnit zhlédnutím divadelního zpracování.
Během let se taktéž objevilo několik filmových zpracování, kdy pro mě osobně nejvíce vystupují čtyři z nich. Jako první je tu němý film z roku 1925 s Lonem Chaneym, jehož podoba Fantoma je do dnešních dnů jednou z těch nejslavnějších. A pak tu máme taky dvě další verze a to z let 1989 a 1990, kdy v jedné z nich neztvárňuje Fantoma nikdo jiný než sám pan noční můra Robert Englund, který ano hrál onoho pověstného Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street. V té druhé zase pro změnu účinkuje Charles Dance. A jako poslední mi dovolte opět zmínit onu muzikálovou verzi z roku 2004 v režii Joela Schumachera.

Fantom se ale samozřejmě promítá i do dalších ztvárnění a to ještě obzvlášť díky hudbě z muzikálu, do jejíž vlastní verze se pustila kupříkladu houslistka Lindsey Stirling nebo skupina Nightwish. A osobně ještě musím zmínit i moderátora Jamese Cordena a jeho verzi Fantoma jako crosswalk musical - neopakovatelná záležitost.


Zdroj: seriál Simpsonovi



↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K K | Web | 6. října 2018 v 16:01 | Reagovat

Na tuto sérii článků jsem se moc těšila a první z nich mě rozhodně nezklamal. Já osobně bych příběh přepsala :D Moc ráda bych totiž viděla právě Fantoma šťastného, ale to je drobný detail :D O kontroverzním pokračování jsem neslyšela, ale příběh mi přijde zajímavý, takže se po něm musím určitě poohlédnout.
Jsem ráda, že se v článku objevil i cover od Lindsey - ten je naprosto úžasný a nechybí v mém playlistu.

2 Pear Pear | Web | 6. října 2018 v 16:10 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že jsem nezklamala. :) Upřímně pak v dalších částech ještě zmiňuji, že se dělíme na týmy Fantom a Raoul a že osobně bych to taky viděla na happy end pro něj. 😅
Na pokračování určitě koukni, ta australská verze je dostupná. :)
Nemohla jsem ho vynechat, upřímně bych tam nejradši narvala všechny možné covery, ale tak aspoň něco. :D

3 mlsnakucharinka mlsnakucharinka | Web | 7. října 2018 v 18:58 | Reagovat

Miluju Fantoma opery. Viděla jsem film z roku 2004 (kde jsem se platonicky zamilovala do Gerarda a začala zbožňovat křehkou a éterickou Emmy), verzi z 25. výročí z Londýna a i živě v Praze v Goja Music Hall, kde měl Fantom nedávno premiéru. A každá ta verze je něčím opravdu skvělá a asi nedokážu říct, která se mi líbí nejvíce. Poprvé jsem viděla Fantoma asi v deseti a pak jsem se  němu asi po dvou letech vrátila s větším porozuměním. A taky jsem ho nemohla pustit z hlavy :-D. Písničky, krásné kulisy a kostýmy, nic jsem nemohla pustit z hlavy. Dokonce jsem se chtěla stát i operní zpěvačkou, abych si mohla Christine někdy zahrát, ale na to nemám úplně vlohy :-D .

Pokračování úplně nemusím. Kdyby to bylo myšleno jako například fanfikce, tak je to dokonalá fanfikce, ale poněvadž je to myšleno vážně, tak mi to tak dokonalé nepřijde. Akorát jsem díky tomu přestala mít Raoula na nějakou dobu ráda. A hlavně se mi nelíbí, jak to časově úplně nesedí, když to porovnám s filmem. Asi jsem moc velký perfekcionista.

Jinak úžasné shrnutí ;-)

4 Pear Pear | E-mail | Web | 7. října 2018 v 19:10 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že nacházím další české fanoušky Fantoma. :)
Všechny tři jsem samozřejmě také viděla, s českou verzí už její premiéru v roce 2014 a tak trochu bohužel, ostatně budu se k ní taky krátce v budoucnu vyjadřovat, ale na rovinu přiznávám, že jsem smlsaná světem. :D
A jinak chápu, operní vlohy bohužel taky nevedu. :D
Já jak jsem vyjádřila jsem s pokračováním rozpačitá, ale pár věcí mu uznat musím. :)
Jsem ráda, že se zatím takhle obecně a shrnutě článek líbil a snad se budou líbit i další části, kde už budou i samotné návštěvy. :)

5 Leník Leník | Web | 8. října 2018 v 20:23 | Reagovat

Děkuji, že jsi mě tímto článkem pomohla trošku nahlédnout do známé opery :).
Je vidět, že to fakt "žereš" (nemyslím to zle <3!!) a máš k tomu hodně věcí nastudovaných :).
Ta houslistka je skvělá :O! Tu melodii znám, je hodně populární, že :)?
Těším se na další pokračování Fantoma =)

6 Pear Pear | E-mail | Web | 8. října 2018 v 21:03 | Reagovat

[5]: Spíš muzikálu a knihy. ;) Jsem ráda, že to tak působí, snažila jsem se článek napsat i pro vyložené laiky, tak jsem snad tedy splnila úkol. :)
Žeru, žeru. :D To se ještě taky i uvidí. :D
Určitě je, je to titulní song a má spoustu coverů, viděla jsem i nějaký od českého symfonického orchestru snad. :)
A já se budu taky těšit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama