Jak se létá v tajfunech - recenze knihy

10. listopadu 2018 v 15:00 | Pear |  Různorodé cestovatelské zápisky
Před rokem jsem díky knize "Zeptejte se pilota" od Patricka Smitha navázala spolupráci s vydavatelstvím Grada, které bylo tenkrát tak hodné, že mě nejenom pozvalo na schůzku do jejich pražského sídla, ale také mi poskytlo i další knihy pro případné recenze. Musím se však zahanbeně přiznat, že ač jsem knihomol tělem i duší, tak jsem za poslední rok četla velmi pomálu a některé resty jsem splnila až během dovolené na Kapverdách, kdy mezi nimi byla i jedna z knih od Grady. Proto se pohodlně usaďte a dovolte mi představit krásnou knihu pro fanoušky letectví.


"Jak se létá v tajfunech" je kniha pana Vladislava Pružiny, který létá od svých sedmnácti let a po absolvování vysoké vojenské letecké školy se věnoval nadzvukovým letounům Armády České republiky, než později v devadesátých letech přesedlal na civilní letouny a stal se z něj dopravní pilot. Jeho kariéru ale ještě dále rozšiřuje i působení "mimo kokpit", do kterého se dá zařadit kupříkladu výchova začínajících pilotů na ČVUT nebo kurzy pro veřejnost se zaměřením na strach z létání.
Samotná kniha se pak konkrétně zabývá jeho působením v jihovýchodní Asii, kde platí pro létání nejen rozdílné povětrnostní podmínky, ale ovlivňuje ho také rozmanitost místních národů. Kniha je tak v podstatě souborem konkrétních zážitků z různých asijských míst a to z jedinečného pohledu samotného kapitána a přináší i jistý náhled do lidské psychiky a schopnosti bleskově rozhodovat, o níž se běžný cestující ani nedozví.
Celkový počet příběhů je čtrnáct a zavítáme na taková místa, jako je Bangkok (Thajsko), Danang (Vietnam), Taipei (Taiwan), Peking (Čína) nebo Šanghaj (Čína). Pokud mi dovolíte, tak bych Vám velmi ráda provedla i bližší exkurzi do jednoho z příběhů, neboť Vám tak budu moct odhalit, co od knihy přesně čekat. Pro svůj výběr jsem si konkrétně vybrala hned ten první a nejdelší příběh, co v knize najdete a který se odehrává v Šanghaji.

Pan Pružina své vyprávění začíná den před samotným letem, kdy nám krátce popisuje své předletové zvyky aneb studování předpovědi počasí. Toho se pak týká i brífink před samotným letem, kde se mimo jiné dozvídáme i první "zákulisní" zajímavost a to tu, že piloti mají přesně rozdělené povinnosti, neboli se dělí na piloty letící (aktuálně řídící letadlo) či piloty neletící (vede záznamy, obsluhuje systémy dle pokynů,…). Po této zmínce ale přichází další zajímavá věc a to jak se počítá množství paliva, což doprovází i výňatek z počítačem zpracovaného letového plánu, kde se můžeme dočíst, kolik paliva se přibližně spotřebuje pro jednotlivé úkony jako je pojíždění, vzlet či samotný let. To vše dá dohromady minimální množství paliva, které je takové, aby zajistilo nejen let sám o sobě, ale také dolet na záložní letiště. Toto minimální číslo, ale vždy kapitán může doplnit a to na základě svých zkušeností, což se několikrát i samotnému panu Pružinovi velmi vyplatilo.

Příběh se pak posouvá na dobu samotného letu, kde autor demonstruje i nadbytečné spotřeby paliva během nestandartních podmínek (nižší letová hladina, dřívější klesání letadla), které způsobuje obrovská bouře, kterou můžeme vidět i na přiloženém snímku z radaru letadla. Pan kapitán Pružina přebírá řízení, ale díky silnému větru se mu nedaří přistát a tak je let odkloněn na náhradní letiště, které je ale sužováno podobnou bouřkou. Po zhodnocení situace a rajské informaci, že na původním letišti došlo ke zlepšení situace, se letoun obrací zpátky a přistává v Šanghaji. Příběh tím ale nekončí, neboť pan Pružina letí i zpáteční let, který je opět komplikován počasím, protože "padá voda" - čteno prší, ale dle autora se déšť v této oblasti nedá nazvat deštěm. My, čtenáři, se tak dozvídáme o procesech, co během takového čekání na odlet piloti mají aneb kupříkladu ano, opět hlavně hlídají palivo. To nakonec tehdy donutilo pana Pružinu přerušit let (ano, další zajímavost, let začíná vytlačováním ze stojánky) a požádat o dotankování. To vše ale stojí čas a my se tak dostáváme k další zajímavé věci a to k maximální době letové služby, která se vypočítává na základě různých údajů. Platí však, že velitel letadla může let prodloužit o tři hodiny a po domluvě s viceprezidentem společnosti může prodloužit i o šest, což je úplné maximum. A to právě musel učinit i pan Pružina, neboť zpoždění bylo ohromné. Nakonec ale vše dobře dopadlo, prodloužení se získalo, počasí dostalo rozum a mohlo se odletět.

Ukázku příběhu jsem Vám sepsala schválně, neboť v ní můžete vidět jistý styl psaní autora, kdy se nejen dozvíte o základním příběhu, ale i o spoustě faktů kolem samotného létání, které jsou však podány a hlavně i vysvětleny tak, aby každý pochopil, o co jde. V textu tak najdete i různé druhy písma, kdy jedno základní označuje samotný příběh a další kupříkladu všemožné vysvětlivky či autorské poznámky. Poslední zmíněné v knize najdete opravdu často a to nejen v rámci letadla (např. možný dolet letadla jako kluzáku nebo jak funguje chlazení brzd), vzdušného prostoru (hlukové omezení na Havaji či metrický systém v Číně), ale třeba i přímo na zemi (deštěm kontaminovaná dráha). Autor se ale v rámci zajímavostí neomezuje jen a pouze na letecká fakta, ale často přidá i informace o místních podívaných, což je jen krásný bonus navíc.
Knihu jsem si vybrala zcela záměrně sama a musím říct, že jsem za její výběr moc ráda, protože mi, jako nadšenému amatérovi, poskytla další pohled na celý ten zvláštní proces létání a více než samotné příběhy jsem hltala ona zajímavá fakta, ke kterým člověk až tak zjednodušeně nemá normálně třeba přístup. Ostatně asi stačí říct, že jsem těch sto stránek, co kniha má, zhltala neskutečným způsobem a myslím si, že se k ní ještě v budoucnu i vrátím, abych si příběhy prožila ještě jednou.
Pokud tedy jste fanoušci letectví, nebo Vás minimálně zajímá dění v kokpitu, tak Vám knihu mohu jen a pouze doporučit. Ale pokud patříte spíše do skupiny lidí, co se létání bojí, tak bych knihu velmi zvážila, neboť přeci jen popisuje i "extrémnější" situace způsobené počasím a představa nastalých situací trochu zakroutila žaludkem i mně samotné, neboť jsem se jen utvrdila v tom, že pilotem bych být nemohla - nemám na to nervy a schopnost rychle rozhodovat. Ostatně sám autor knihu označuje i jako stručnou exkurzi do lidské psychiky, což už jsem mimo jiné zmínila na začátku a má pravdu, což ve mně vzbuzuje jen ještě větší respekt k celé profesi. Navíc podobných knih, jako je tato, je na českém trhu velmi pomálu.
A ještě jednou na závěr má tedy kniha mé doporučení a doufám, že se třeba najde někdo, koho jsem na ni navnadila.

Hodnocení: 9,5 hruštičky z deseti (-0,5 = klidně víc příběhů, chvílemi trochu nevhodné pro ty, co se bojí létat, a navíc člověk si musí nechat rezervu)

Knihu můžete zakoupit ZDE.





↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | Web | 11. listopadu 2018 v 18:34 | Reagovat

Velmi zajímavá kniha. Pro tebe jako dělaná :). Tu jsi musela úplně hltat :D.

2 Pear Pear | E-mail | Web | 11. listopadu 2018 v 18:43 | Reagovat

[1]: Jedno kapverdské odpoledne a bylo přečteno. :)

3 K K | Web | 11. listopadu 2018 v 20:40 | Reagovat

Po dlouhé době se u mě objevil památník a tak jsem si při kreslení pustila článek. Na to, že jsem neprostý letecký analfabet s nula vzlety (i jako pasažár :D) na kontě, musím uznat, že jsi mě na knížku opravdu nalákala :) Zároveň se na tom však podílel i fakt, že knížka má poměrně málo stránek a je velmi pravděpodobné, že bych ji mohla stihnout přečíst do konce roku :-D Poslední dobou totiž na čtení není vůbec čas...nepočítám-li skripta :D

4 Pear Pear | E-mail | Web | 11. listopadu 2018 v 21:24 | Reagovat

[3]: Tak jako první mi o skriptech ani nemluv. :D Taky čtu, i když za poslední měsíc jsem přečetla rovnou tři knížky dohromady dávající asi tisíc stran. :D Ale stylem holka šup dělej, musíš to rychle přečíst, to je jedno, že se nevyspíš, ale jinak ti to bude na té poličce zavalovat prah. :D
Tak to jsem moc ráda, že jsem nalákala. :) Já ji opravdu sfrnkla na jedno odpoledne a navíc je dobré, že je vždy jeden příběh a kapitola, takže i když bys jí četla navíckrát, tak se nemáš jak ztratit, což třeba já u některých knížek oceňuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama