Sydney a okolí - první část

18. května 2019 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Jedna z věcí, kterou se můžu pyšnit, je, že jsem se hned dvakrát během svého života vydala na konec světa. Na rozdíl od Pirátů z Karibiku jsem tam však nenašla Jacka Sparrowa ani Černou Perlu, ale Havajské ostrovy, Austrálii a Nový Zéland. Havaj byla zároveň jedním z mých prvních článků, a proto nyní přišel čas se podívat na opačnou stranu mapy a navštívit Austrálii…

Bohužel to ale nebude Austrálie celá, ale podíváme se do jednoho z jejích nejznámějších měst, jež bývá často zaměňováno i za město hlavní. Ano, naší destinací se stane nejrozlehlejší a nejlidnatější město Austrálie - Sydney. Mimochodem správné hlavní město je Canberra…
Ovšem z Čech jen tak hned do Sydney nepřeskočíme, takže si musíme zmínit, jak se tam tři Hrušky vlastně dostaly. Bylo to za pomoci spojení Praha - Londýn - Hong Kong - Sydney, což se v dnešní době zdá vcelku jako nelogický sled letů, ale v roce 2011 nebyly lety přes Dubaj ještě tak používané a stejně tak se stále rozvíjely i lety na dlouhé tratě. A tak jsme se museli vydat nejdříve naprosto nelogicky na západ, abychom posléze mohli vyrazit směr Hong Kong, kde nás čekalo dlouhé čekání na navazující let. Ano, byla jsem tedy svým způsobem i v Číně, i když to povětšinou do seznamu destinací opravdu nezařazuji. Vím, ale že celkově se mi letiště líbilo a bylo to taky tím, že jsme narazili na skvělé polstrované sedačky, kde jsme přečkali až do nástupu na poslední let.
Zároveň byl tento výlet i mým prvním setkáním s leteckou společností Cathay Pacific, která má právě v Hong Kongu svou leteckou základnu a která také byla oceněna jako nejlepší aerolinky světa v soutěži World Airline Awards a to v letech 2003, 2005, 2009 a 2014. A musím uznat, že si ocenění rozhodně zasloužili, neboť ekonomická třída nabídla svým způsobem opravdu luxus (včetně vlastních jídelních menu) a lety se tak daly krásně přežít. Ono ostatně před pár lety bylo létání, dle mého, službami někde trošku jinde než je v aktuální době, ale ekonomičnost bohužel rozhoduje vždy, i když zároveň velmi záleží na dané společnosti. Ale nechci úplně až tak soudit, protože přeci jen až takový rozsah znalostí v aktuální době zase nemám, a proto dávám otázku do davu, jaké jsou třeba Vaše zkušenosti.

Kolem a kolem byla i tak cesta do Sydney dosti vyčerpávající, neboť přeci jen započala v úterý 18. ledna 2011 v 18:25 českého času a skončila ve čtvrtek 20. ledna v 9:40 australského času. Nebylo se však radno zdržovat a tak jsme z letiště zamířili na hotel, kde jsme se ubytovali a po krátké pauze rovnou vyrazili poznávat krásy Sydney.
Čekala nás tak delší procházka, při které jsme si převážně prohlédli architekturu města a to včetně zvláštnosti, kterou ale v Sydney od roku 2013 již nenajdete. Šlo o tzv. Monorail, překládanou též jako jednokolejka, což byl typ veřejné dopravy, který by se dal přirovnat k nadzemnímu metru, které jezdilo po kruhové smyčce o délce 3,6 kilometru. Poprvé byla jednokolejka otevřena v červenci roku 1988 a to za doprovodu obrovské kritiky, neboť celé její vybudování bylo dražší než nejbližší obdobná alternativa, která by bývala dokázala obsloužit i daleko více pasažérů za hodinu a byla by zároveň daleko levnější.
Za mě jako turistu to ale byl rozhodně nevšední zážitek, protože se trať krásně proplétala kolem budov a celkově to byl zajímavý pohled. Navíc jako fanoušek Simpsonových jsem jednokolejku znala jen jako animovanou záležitost, i když i v nich nakonec dopadla neslavně, stejně tak jako ta v Sydney. Během let se totiž objevily nejrůznější technické zádrhely a dle jednoho z pozdějších oficiálních vyjádření tehdejšího premiéra Barryho O'Farrella nebyla nikdy jednokolejka přijata veřejností a šlo o kontroverzní část historie města. A tak byla v roce 2013 demontována a jednotlivé vagóny našly nejrůznější využití a to třeba i ve společnosti Google, která si ze dvou vytvořila nové konferenční prostory.

Další zajímavostí, na kterou jsme během procházky narazili, byla bronzová socha Královny Viktorie, jež byla vytvořena a původně umístěna v irském Dublinu. Její odhalení proběhlo roku 1908, kdy byla vztyčena na nádvoří Leinster House. A právě to byl o čtrnáct let později problém, neboť se toto místo stalo sídlem irského parlamentu a logicky se tak královna Viktorie stala nechtěným symbolem. Proto byla v roce 1948 přemístěna na nádvoří královské nemocnice Kilmainham, kde se nyní nachází Irské muzeum moderního umění. Ale ani zde socha nenašla své místo a byla opět přestěhována a to v roce 1980 na dvorek bývalého dětského nápravného zařízení v městečku Daingean. Průběžně se také objevily pokusy o její zaoceánský převoz do Kanady, které však ztroskotaly na nechuti irské i kanadské vlády zaplatit cestovní výdaje. Královna Viktorie tak pomalu a jistě zarůstala trávou, jenže v téže době započala rekonstrukce ikonické viktoriánské budovy nesoucí název Queen Victoria Building, kdy se u jejího vstupu měla nechat vztyčit vhodná socha. A tak započalo hledání, při kterém byla znovuobjevena výše zmíněná socha, která se tak po letech dočkala řádného umístění, kde se ční od roku 1987 až do současnosti. Neměla to prostě jednoduché…

Naše další kroky nás posléze zavedly na atypickou atrakci, ale vzhledem k tomu, že jsme cestovali ve skupině plné zubařů, tak nešlo ani o nic až tak zvláštního. Ano, naše další zastávka byla dentální praxe, kde jsme se seznámili s tím, jak stomatologie v Austrálii vypadá, neboť jiný kraj, jiný mrav. Rozhodně ale lepší než Rusko…

Poté jsme se navrátili do turistických kolejí a to i pohledem na druhou nejvyšší vyhlídkovou věž Austrálie a zároveň jižní polokoule - Sydney Tower, známá též jako Centrepoint Tower. Ta patří mezi přední turistické atrakce města a to již od roku 1981, kdy byla poprvé zpřístupněna veřejnosti. Celkem dosahuje výšky 309 metrů, kdy návštěvníci se maximálně mohou dostat do výšky 260 metrů, kde je umístěna Sydney Tower Skywalk - otevřená vyhlídková plošina. Není to však zážitek pro jednotlivce, neboť je na ni přístup pouze v organizovaných skupinách a navíc dle oficiálních stránek je v současné době kompletně uzavřená. Vyhlídku tak poskytuje kryté vyhlídkové patro o deset metrů níže nebo restaurace, které ale nejsou součástí samotného programu vyhlídky. Osobně jsme bohužel věž nenavštívili, neboť náš čas v Sydney byl značně omezený, ale tak je to dobrý cíl třeba někdy do budoucna…

Napadá mě, že jsme si toho o městě samotném moc neřekli, a přitom je to velmi podstatné i pro další zajímavost, kterou Vám chci uvést. Sydney bylo první sídlo britské kolonie založené roku 1788, a proto se není čemu divit, že některá pojmenování jsou převzatá z Velké Británie a tak zde můžete najít železniční stanici Kings Cross, Hyde Park, Kensington Park či ulici Oxford street. Právě ta je považována za hlavní ulici, kde se dají nalézt nejrůznější obchody, ale hlavně je to centrum barů a nočních klubů. Zároveň je její západní část známá jako hlavní čtvrť gayů, kde se jednou ročně pořádá tradiční akce "The Sydney Gay and Lesbian Mardi Gras", která je zároveň jednou z největších festivalů tohoto typu. Koná se pokaždé na přelomu února a března, takže jsme ji nezažili, ale byla nám připomenuta duhovými vlajkami po celé ulici.

Ani Hyde Park jsem ale nezmiňovala jen tak, neboť skrze něj (s malou přestávkou u fontány Archibald) jsme se dostali k Art Gallery of New South Wales, kde se zrovna konala výstava s tématem Terakotové armády. Bohužel naše kroky vedly dál a to k Royal Botanic Garden, jež byla otevřena v roce 1816 a řadí se tak mezi nejstarší a nejvýznamnější vědecké instituce světa. Její celková plocha zabírá 30 hektarů a to přímo v samotném srdci Sydney. Je domovem dechberoucí kolekce rostlin, ale nechybí ani zvířata, kdy do června 2013 byli hlavní atrakcí tzv. létající lišky. Hned však zarazím Vaše představy, neboť to není myšleno doslova. Šlo o kaloně australského či šedohlavého, kdy se pro vizualizaci dá říct, že je to takový obří netopýr. Avšak za to by mě biologové hnali, neboť netopýři a kaloni jsou dva z podřádů letounů, ale tak pro jisté přiblížení se to tak snad dá odpustit. Zvláštností kaloňů obecně je to, že jsou býložraví a někteří se živí pouze nektarem a pylem. Přesto dokáží neodvratně poškodit stromy, na kterých žijí, a to byl také důvod, proč se v botanické zahradě v současné době již nenacházejí, i když šlo po dlouhá léta o jistý symbol celého místa.


O samotné botanické zahradě se toho dá říct mnoho, protože je rozdělena do nejrůznějších částí a v nabídce jsou i nejrůznější prohlídky jako je třeba ta za dědictvím původních obyvatelů Austrálie - Aboridžinců. Každý den v 10:30 pak také začíná zdarma prohlídka s průvodcem, ale celý komplex zahrady i přilehlých parků je přístupný i obecně zdarma, takže si můžete udělat prohlídku kdykoli. Navíc v současné době už existuje i aplikace do chytrých mobilů, kde se dá nalézt audioprůvodce.

Jednu oblíbenou záležitost ale ze zahrady vynechat nemůžu a to nábřeží, které je lemováno vlnolamem z ručně opracovaného pískovce. Je to oblíbená trasa pro sportovce, ale také pro turisty, neboť vede k nejznámější ikoně celého města - sydneyské Opeře.




↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | Web | 20. května 2019 v 20:14 | Reagovat

Do Sydney bych se také ráda podívala :).
S létáním ti bohužel pomoci nemohu, protože jsem ještě nikdy neletěla :D
No vidíš, jednokolejku jsi ještě stihla vidět :D
Chudák Viktorie, měla toho cestování teda dost :/
Stomatologie nesmí chybět :D :D :D
Moc se těším na operu!!! Byli jste i v ZOO? :)

2 Tvořilka Tvořilka | Web | 30. června 2019 v 9:31 | Reagovat

To létání....teda, to nevím, jestli bych dala O_O To musela být strašně dlouhé. O_O
Ale zaujala mě vaše skupinka plná dentistů :-D Čím se liší zubařina v nás a v Austrálii? Sice nejsem odborník ani student stomatologie, ale i tak jsem zvědavá :-D

3 Pear Pear | E-mail | Web | 30. června 2019 v 10:55 | Reagovat

[2]: Co si pamatuji, tak to bylo značně úmorné a člověk hlavně nevěděl, kolik pořádně je a jaké je datum. :D
Holt zájezdy se zubaři, teď mám taky jeden před sebou. :D Ono je to tžěké porovnovat, je to přeci jen pár let, ale pokud to shrnu dle zážitků obecně, tak jde asi o vybavenost ordinace a možnosti materiálů. Někde vím, že se třeba používaly ještě starší materiály než u nás, ale ono se to těžko zobecňuje, když člověk viděl jen pár příkladů v dané zemi.

[1]: Byli jsme pak jen v Koala parku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama