Krakov - druhá část

15. června 2019 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Je ale na čase se opět posunout kousek dál. Od Wawelu vede jedna přímá dlouhá ulice jménem Grodzká (mimochodem dříve byla součástí tzv. královské stezky a obchodní cesty), která Vás dostane do samého centra města. Ovšem než se tam dostaneme, tak bych ráda krátce zmínila dvě krásné budovy, jež se na této cestě nacházejí. Oba to jsou kostely, kdy první z nich je zasvěcen svatému Ondřeji a řadí se mezi nejstarší dochované budovy v celém Polsku. Vznikl totiž již v 11. století a to v románském slohu, kdy později dostal jeho interiér barokní ráz. Podstatné však je, že během všech těch století přežil např. tatarský nájezd a do dnešních dnů slouží Řádu svaté Kláry. Druhým kostelem je pak ten zasvěcený svatému Petru a Pavlu, který zase patří mezi nejkrásnější barokní památky Polska. Není se čemu divit, neboť jeho vznik inicioval jezuitský řád, který se řadí mezi největší a nejvýznamnější řády vůbec. V každém případě je to krásná budova, ale mě jako turistu rozhodně zaujaly sochy 12 apoštolů, které můžete najít před vchodem.


Napadá mě ještě zmínit jednu zastávku a to jídelního charakteru, neboť jsme se během procházky zvolna přesunuly do ideálního času na večeři. Přímo na zmíněné ulici najdete samozřejmě nejrůznější restaurace, ale já osobně můžu doporučit Pronto Pizza & Grill, který najdete už opravdu jen pár metrů od centra.

Nebudu Vás ale již dál napínat a podíváme se na něj. Hlavním centrem města je tzv. Rynek Główny (Hlavní náměstí), který byl založen společně se starým městem na konci 13. století. Jeho celková rozloha jsou čtyři hektary (200 x 200 metrů) a jde tak o jedno z největších evropských náměstí vůbec. Jistý čas ale bylo dokonce i úplně největší, ale předstihlo ho třeba Karlovo náměstí u nás v Praze, které je o polovinu větší. A co na náměstí najdete? Tak za zmínku rozhodně stojí rovnou čtyři věci. První z nich je gotická věž staré radnice, která byla vybudována ve čtrnáctém století a jde o jediný pozůstatek bývalé radnice, která musela být rozebrána na počátku devatenáctého století kvůli svému technickému stavu. Zajímavostí je, že pod touto 70 metrovou věží se nachází zachovalé a rozsáhlé sklepní prostory, kde jeden čas fungovala i mučírna. Část tohoto podzemí je mimo jiné přístupná i turistům a nabízí expozici plnou objevů z archeologických průzkumů.

Jako další je zde kostel sv. Vojtěcha (mimochodem náš druhý biskup pražský), který se řadí mezi nejstarší polské kostely, a jeho základy jsou pravděpodobně zároveň nejstarší stavbou ve městě. Zajímavostí je, že budova celkově narušuje symetričnost celého náměstí, což je způsobeno právě dobou výstavby, neboť náměstí vzniklo až o pár století později. Zároveň nejde o jediný kostel na tomto místě, takže mi dovolte představit i kostel Nanebevzetí Panny Marie či jednodušeji Mariánský kostel. Ten patří mezi symboly města a jde o hlavní farní kostel, který pochází z přelomu čtrnáctého a patnáctého století. Jeho vnitřní vybavení je opravdu bohaté a zahrnuje například třináct metrů vysoký oltář. Zajímavé jsou ale i dvě věže a to asi konkrétněji ta severnější a vyšší, ze které se každou hodinu troubí tradiční melodie zvaná hejnal. Je to již dlouholetá tradice (asi 700 let), kdy se její účel různě měnil. Tak například od 13. února 1838 se takto oznamovala dvanáctá hodina, což z Krakova učinilo první polské město, kde byl uváděn přesný čas. Zajímavé je i to, že se melodie troubí do všech čtyř světových stran, kdy první je jih, neboť tím směrem se nachází již zmíněný hrad Wawel, takže první oznámení času je tedy pro krále. Poté následuje starosta na západě, hosti na severu a jako poslední je východ pro kupce.

A jako poslední nám zbývá Sukiennice - historická tržnice, která se vypracovala z kamenných stánků ze třináctého století na budovu z kamene a cihel o rozměrech 18x108 metrů. Během let také vystřídala několik různých stavebních slohů a současná renesanční podoba je výsledkem rekonstrukce z 19. století. Jistě je vhodné uvést dvě zajímavosti, kdy první se nachází u průchodu na východní straně budovy a jde o nůž, který symbolizuje výstrahu zlodějům, kterým se dříve jako trest řezaly uši (našla jsem to konkrétně ve spojení s tzv. Magdeburským právem). Druhá zajímavost se pak nachází v patře a jde o galerii výtvarných umění Národního muzea, kde si můžete například prohlédnout expozici polského malířství. Pokud ale dáváte přednost nákupům před uměním, tak tržnice samozřejmě naplno funguje a můžete zde sehnat nejrůznější suvenýry a také šperky. Velmi oblíbeným artiklem je v rámci zmíněných šperků jantar (mineralizovaná pryskyřice), který má svá největší naleziště na jihu Baltského moře, tedy i na hranici Polska.

Tak a to byla naše poslední zastávka prvního dne. Dále následoval už jen návrat na hotel a načerpání sil na další den, kdy nás čekala návštěva Osvětimi. O té jsem ale už psala, takže trochu v čase poskočíme a to na úterní večer, kdy jsme se s babičkou ještě na chvíli vydali do víru města. Opět Vám tak přináším menší tip na dobrou restauraci a to tu jménem Cyclop na ulici Mikołajska. Dokonce jsme tu narazili na pivo z malého řemeslného pivovaru, který se nechal inspirovat Čechami a jedno z jejich piv tak přímo nese českou stopu. Dle babičky bylo prý vcelku dobré. Ostatně ani jídlo nebylo nikterak špatné, ale musím Vás varovat před jednou položkou ze seznamu dezertů. Pokud čtete můj blog již déle, tak víte, že jedním z nejčastěji zmiňovaných zákusků a zároveň mým favoritem je nádherný australsko/novozélandský dort Pavlova. Když jsem ho tak uviděla na jídelním lístku, tak bylo jasné, že si ho musím dát, k čemuž jsem nakonec přesvědčila i babičku. A kde byl problém? Tak nějak jsem počítala, že přinesou malý dortík, jako tomu třeba bylo v Londýně, ale to monstrum, co donesli, rozhodně nevypadalo jako menší verze baletní sukně slavné baletky Anny Pavlovové, ale skoro jako její věrná kopie. Ne opravdu se to nedalo sníst celé a rozhodně by nám bývala stačila jen jedna. Ve finále jsme se ale aspoň s částí popraly a poté se ještě s plnými bříšky vydaly na nákupy (aneb já vyčuchám obchod Flying Tiger naprosto kdekoli), které jsme ale nikterak neprotahovaly a nakonec se radši odklidily odpočívat na hotel. Přeci jen to byl poněkud náročný den…


↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 15. června 2019 v 17:42 | Reagovat

Krásné to město...

2 Leník Leník | Web | 28. června 2019 v 18:45 | Reagovat

Sochy před kostelem mi trochu připomínají Kuks :)
To troubení z věže je hodně zajímavé.
U nás ve městě míváme při trhu na radnici ruku s mečem. Kdo pokrade, bude mu sťata hlava, nebo tak nějak :D
To české pivo je fakt super :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama