Čokoládový vlak aneb výprava za sýrem a čokoládou - první část

18. ledna 2020 v 15:00 | Pear |  Zápisky z různých koutů Země
Švýcarsko. Tak schválně, jaké první tři věci se Vám vybaví, když se řekne název této země? Pro mě je to spojení tří tradičních produktů a to sýra, čokolády a hodinek. Proto se není čemu divit, že při naší dovolené jsem se snažila všechny tři komponenty zařadit určitým způsobem do programu, kdy dnes si povíme něco o prvních dvou zmíněných.

Při hledání aktivit v oblasti Montreux jsem narazila na turistickou atrakci nazvanou prostě a jednoduše Čokoládový vlak. Logicky mě to zaujalo a po bližším nastudování programu bylo rozhodnuto, že ho rozhodně musíme do jednoho z dnů zařadit. Los padl na pondělí 12. srpna 2019, kdy jsme se vyzbrojeni voucherem vydali na nádraží v Montreux, které jsme měli od hotelu asi pět minut chůze. Tam nás uvítali dvě milé slečny, které si nás odškrtly ze seznamu a věnovaly nám program, brožuru a každému taky visačku na krk, kde byly uvedeny podstatné časy odjezdů během celého dne. Pak nás nasměrovaly k našemu vagónu, kdy jsem využila nabídku pořídit si sedadla do první třídy. Ta stála 99 švýcarských franků za osobu a zahrnovala jízdu ve vagónu ve stylu Belle Époque, tedy si představte takové to typické prostředí známé třeba z filmu "Vražda v Orient Expressu". Jednoduše starodávná noblesa a luxus na železniční trati. Zakoupit se ale dá i nižší druhá třída, která stojí 90 franků, ale bohužel netuším, jak ta přesně vypadá, jestli jde také o nějaký podobný styl nebo jde jednoduše o moderní vlak. Spíše bych si ale vsadila na to druhé…



Odjezd byl naplánován na 8:44, kdy byl přesně dodržen a my se tak rozjeli vzhůru do hor. Bohužel ten den se nám ráno pokazilo počasí, takže jsme cestou chytili tak neskutečnou průtrž mračen, že jsme se s nějakými extra krásnými výhledy rozloučili radši předem. Nakonec to ale nebylo až tak zlé a nějaká ta panoramata jsme si skutečně užili a často měli i šanci obdivovat, na jak moc strmém kopci se dá postavit dům nebo kde se až dokáží udržet zvířata.
Během cesty jsme si ale neužili pouze výhled a krásný interiér, ale také občerstvení. V rámci nápojů jsme si mohli vybrat z klasické dvojice čaje a kávy stylově doprovázenou třetí možností a to horkou čokoládou, nebo tedy spíše kakaem. Dostali jsme ale i zákusek a to v podobě čokoládového chleba s oříšky, který vyrábí čokoládovna, která je součástí programu výletu. Nejde však o nějaký speciálně vyráběný produkt, ale o věc, kterou můžete sehnat i po místních samoobsluhách a to dokonce v různých jiných kombinacích. Za sebe zhodnotím, že to bylo vynikající a ještě ke všemu podávané pěkně za tepla, takže to mělo opravdu své chuťové grády.

Samotná cesta nebo spíše šplhání do kopců trvalo necelých čtyřicet pět minut, kdy chvílemi to vypadalo, že nemáme ani tak vlak jako spíše zubačku. Nakonec jsme ale dorazili do cílové stanice a to Montbovon, kde jsme za doprovodu opravdu šíleně hustého deště přemístili do dvoupatrového autobusu, který se stal naším dopravním prostředkem pro zbytek dne. Ano, teď se Vám to může zdát divné, protože celá akce se přeci jen jmenuje Čokoládový VLAK, a nejste v tom úplně tak sami. Právě tohle je jedna z výtek, kterou jsem si nejčastěji přečetla v různých recenzích a to kupříkladu na tripadvisoru. Osobně ale tuto výtku vnímám jako zcela hloupou a hlavně spíše neopodstatněnou. Přeci jen se železniční tratě budovaly před jistou dobou, kdy se o takové atrakci maximálně ještě tak někde přemýšlelo a tak rozhodně mezi jednotlivými body nevede nějaká přímá trať. Jako další tu máme umístění jednotlivých míst a tak dále, prostě a jednoduše mě osobně přijde naprosto logické, že se vlak využil pro část trasy, kam to jen šlo a dále se nic nekomplikovalo a využil se autobus, který mohl dojet kamkoli, a hlavně i dost blízko našim cílům. Navíc ono se projet po takových horských cestách a švýcarské dálnici, to je pro mě osobně taky zážitek. Takže kolem a kolem, jak už jsem zmínila, výtka za použití autobusu se mi zdála a zdá zcela nelogická, zvláště po poznání jednotlivých lokací.

Vraťme se však zpátky do zmíněného autobusu, kde jsme zabrali krásná místa nahoře a nechali se jím za 25 minut dopravit ke dveřím "La Maison du Gruyère". Některým z Vás třeba název něco říká, ale pro ty, kteří netuší, tak Gruyère je nejen název jednoho ze švýcarských okresů, ale zároveň jde i o jméno populárního tvrdého sýra z kravského mléka. Ten je ve Švýcarsku produkován již od roku 1113, i když ve stejné oblasti jsou první zmínky o výrobě sýra ještě i z daleko dřívější doby a to již z roku 116 našeho letopočtu. Pro zajímavost se ale sýru říká oficiálně Gruyère až od roku 1762. A jak takový sýr vypadá? Tak jak už bylo řečeno, tak jde o tvrdý sýr z nepasterizovaného kravského mléka, který může zrát různě dlouhou dobu a to od tří až do pětadvaceti měsíců. Vzhledově je krásně nažloutlý s tvrdou rezavou kůrkou a chuť je dle mého názoru pro každého individuální a hodně záleží na stáří sýra. Někomu se může zdát chuť spíše ovocná, ale mě osobně připomíná oříšky.

A teď se vrhneme na samotnou návštěvu továrny, kde se můžete vydat za pomocí placené expozice po stopách sýra. Na začátek bych ráda uvedla, že je prohlídka expozice zcela individuální, ale je k ní potřeba využít audioprůvodce, který je dostupný ve třinácti jazycích a ano čeština je jedním z nich. A musím uznat, že audioverze je to rozhodně nezapomenutelná a doteď si z ní nesu jistá následky. Proč? Tak asi proto, že se vedení rozhodlo nechat namluvit celou expozici z pozice krávy, která se jmenovala Třešinka nebo Třešnička, to se nějak nemůžeme doma shodnout, ale od třešní to rozhodně bylo. Přeci jen se kravička Třešinka/Třešnička narodila v období, kdy zrály třešně a tak jí farmář podle toho pojmenoval. Ono to asi nezní takhle napsané až tak hrozně, ale šlo o tón, jakým bylo vše namlouváno a který mě neskutečně bavil po celou dobu prohlídky. Ono i slova bavil je docela slabé, protože jsem z toho někdy chytala spíše záchvaty smíchu. Kupříkladu u následující situace jsem se musela na chvíli zastavit a rozdýchat to (doporučuji si pustit audioverzi, kdy se snažím hlas napodobit): "Lidé často říkají můj sýr, ale to není jejich sýr, to je můj sýr!"

Každopádně pokud si záležitost s Třešinkou/Třešničkou, no prostě kravičkou odmyslíme, tak samotná expozice je rozhodně zajímavá a je koncipována tak, aby pohltila všech pět smyslů. Jako první tu máme sluch, který významně podněcuje nejen audioverze, ale i samotný vstup do expozice, který je ozvučen zvuky kravských zvonků či tekoucí říčky. Čich je pak podněcován za pomoci speciálních nádobek, které Vám mají představit vůni rostlin, které krávy mohou spásat či také vůni sena. To mě upřímně velmi hodně zaujalo, protože to byla zajímavá příležitost, jak rostliny poznat. Jako další smysl pokrývá výstava i hmat, který je zastoupen sice menší částí a tvoří ho různé kanystry či speciální přístroje. Jako čtvrtý v pořadí pak máme zrak, který jednoduše provází celou výstavou a zahrnuje různá videa, hry a také samotnou produkci sýra. Ano, v druhé polovině expozice se totiž dostanete k prosklenému prostoru, kudy z výšky nahlížíte na celý proces výroby, o kterém si za chvíli ještě něco povíme. A jako poslední tu máme chuť, která není úplně až tak přímou součástí expozice, ale při vstupu jsme získali každý balíček se třemi kousky různě vyzrálého sýra a to po šesti, osmi a deseti měsících. Navíc v přilehlém krámku můžete taky nějaký ten kousek ochutnat, takže za mě naprosto skvělé.






↓↓↓

Děkuji za přečtení. :)
Navštivte mou FB stránku či Instagram.Mrkající

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. ledna 2020 v 17:41 | Reagovat

Jo s vycary jsou švy ary.. Letos jsem také navštívil..

2 Tess Tess | E-mail | Web | 18. ledna 2020 v 20:32 | Reagovat

Taky jsem o čokoládovém vlaku slyšela a dost mě zaujal, jenže jsem taky četla, že to moc "vlak" není a ani moc "čokoláda" :D To mě dost odradilo. Ale jsem ráda, že zase čtu nějakou podrobnější zkušenost! :)

3 Pear Pear | E-mail | Web | 20. ledna 2020 v 9:32 | Reagovat

[2]: Tak jak bude i v dalších článcích popsáno, tak mě se to líbilo. :) Samozřejmě, že třeba více čokolády jsem zažila pak i v rámci soukromého workshopu, ale ten samotný výlet splnil všechno, co inzeroval. :) A s tím vlakem, je to vějička, ale když pak člověk vidí, kam se autobusem projíždí, tak je jasné, že ta železnice je prostě stavěná jinak a není možné tam dojet. :) Těším se u pokračování. ;)

4 Leník Leník | Web | 21. ledna 2020 v 15:17 | Reagovat

Švýcarsko! Tam bych se někdy chtěla podívat. Vybaví se mi přesně to samé, jako tobě, akorát ještě tenisti že Švýcarska :D
Ten vlak je hustej! A jinak, děláš mi chutě 😘🤗

5 WantbefitM WantbefitM | E-mail | Web | 24. ledna 2020 v 12:20 | Reagovat

Na Švýcarsko bohužel peníze nemám, ale navštivila jsem Čokoládovnu v Praze :D A za sýry jsem vyjela do Nizozemí, kde to byl také skvělý zážitek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama